Vtipy o Židech

„Přiznala ti naše Róza, že je těhotná?” obrací se Sára na svého muže.
„Přiznala,” pokyvuje hlavou manžel. „Ale nechce mi říct s kým.”
„Nejspíš s tím pomocníkem, co u nás býval. Víš přece, že spali v jednom pokoji.”
„To je pravda, ale každý měl přece svou postel a ještě mezi nimi byla ta španělská stěna!”
„Asi tu stěnu odsunul.”
„No leda tak.”

Dva Židi přijdou do baru. A koupí ho.

Pan Kohn se dá pokřtít u katolíků a druhý den nato u protestantů. Když se ho ptají, proč tak učinil, praví: „Inu, když se mě budou někde ptát na vyznání, řeknu, že jsem protestant. Pak se zeptají: ‚A co byli předtím, pane Kohn?’ Tak můžu odpovědět: ‚No přece katolík.’”

Židovský rabín má neskonalou touhu ochutnat, pro Židy zakázané, vepřové maso. Hrůza, že by mohl být viděn, jak jí vepřové, ho přiměje zavítat až do východoslovenské vsi, kde si v nejzapadlejší krčmě poručí vepřové. Čeká, čeká půl hodiny, hodinu... když mu na talíři číšník přinese naservírovanou vepřovou hlavu s tradičním citronkem v rypáku. V tom se otevřou dveře, ve kterých se objeví přítel našeho rabína, Žid. Udiveně kouká na svého známého a talíř s vepřovou hlavou před ním: „Co to má být, rabíne?”
Rabín: „Taky se divím, už jsi někdy viděl takhle servírovat citron?”

Na úřadě: „Jméno?”
„Izák.”
„Příjmení?”
„Silberstein.”
„Místo narození?”
„Mukačevo.”
„Povolání?”
„Vetešník.”
„Náboženství?”
„Poslouchaj, Izák Silberstein, vetešník z Mukačeva. Voni si snad myslej, že jsem husita!?”

Starý Žid musí na závažnou operaci. Jeho syn je velmi uznávaný lékař a rozhodne se tento zákrok provést sám. Když muž pomaloučku upadá do umělého spánku, řekne: „Synu?”
„Copak, tati?”
„Jestli... jestli se ta operace nepovede... pamatuj si, že sem přijede tvá matka a bude žít s tebou a tvou manželkou.”

Během příměří mezi Hamásem a Izraelem se chystá vyjednávání. Jsou však nějaké prostoje a čeká se na všechny zástupce Izraele, a tak Netanjahu že poví protistraně vtip: „Mojžíš jde pro přikázání, ale nějak to neodhadl a příliš se oblékl do toho vedra. Sundá si tedy kabát a pokračuje bez něj. Když se ale vrátí, tak zjistí, že mu ho někdo ukradl. Rozjede se pátrání, kdo to mohl být, a během dvou dní je jasné, že ho ukradli Palestinci, a tak se...”
Vyprávění přeruší Chálid Mašál a vykřikuje: „Takhle se to nemohlo stát. V té době tady žádný Palestinec ještě široko daleko nebyl!”
A Netanjahu na to: „Ok, já myslím, že tímhle můžeme zahájit naše rozhovory.”

Ptá se Roubíček Kohna: „Kohn, nechtěj koupit vagón sirek?”
„A za kolik, Roubíček?”
„Za stovku.”
„Opravdu? Za stovku? A kde stojí?”
„Na hlavním nádraží.”
„A co když tam nestojí?”
„No tak za tu cenu ho snad lehce prodaj dál.”

„Už mi není pomoci. Znepřátelil jsem si židovskou obec.”
„Tak se odstěhuj do jiné...”

„Sálus, snad nejedí o šábesu slaninu?” vykřikne vyděšeně rabín, když náhodou v restauraci potká člena své obce, jak se cpe uzeninou.
Sálus by se studem propadl a neví, na co by se honem vymluvil, v duchu si říká: „Je šábes, sedím v hospodě a cpu se vepřovým, no to je průšvih.”
Zato Rabín nelení, pěkně a hlasitě odcituje příslušné pasáže Talmudu, ať každej vidí, co jsou Sálus zač. Pak se zeptá Sáluse: „Co jako s tím chtějí dělat, takovej hřích!”
„Nevím!” špitne načapaný Sálus, kterého už pomalu přešla chuť.
Rabín si přisedne a tiše povídá: „Sálus, já vím, co budeme dělat, dobře poslouchaj, teď mi pěknej kousek odkrojí, já jim v tom hříchu ulehčím.”