Snad nejedí o šábesu slaninu

„Sálus, snad nejedí o šábesu slaninu?” vykřikne vyděšeně rabín, když náhodou v restauraci potká člena své obce, jak se cpe uzeninou.
Sálus by se studem propadl a neví, na co by se honem vymluvil, v duchu si říká: „Je šábes, sedím v hospodě a cpu se vepřovým, no to je průšvih.”
Zato Rabín nelení, pěkně a hlasitě odcituje příslušné pasáže Talmudu, ať každej vidí, co jsou Sálus zač. Pak se zeptá Sáluse: „Co jako s tím chtějí dělat, takovej hřích!”
„Nevím!” špitne načapaný Sálus, kterého už pomalu přešla chuť.
Rabín si přisedne a tiše povídá: „Sálus, já vím, co budeme dělat, dobře poslouchaj, teď mi pěknej kousek odkrojí, já jim v tom hříchu ulehčím.”