Vtipy o bezdomovcích a žebrácích

Přijde bezdomovec ke stánku se zmrzlinou a povídá: „Prosím půl kopečku vanilkové.”
Prodavač se na něj přísně podívá: „Ale tolik vám jí nemůžu dát.”
„Já si to hned říkal,” odvětí bezdomovec, „tak jen čtvrt kopečku.”

Dnes ráno jsem seděl na lavičce vedle bezdomovce. Zeptal jsem se ho, proč takhle skončil.
On řekl: „Ještě minulý týden jsem měl všechno - střechu nad hlavou,
kuchaře, vyprané a vyžehlené šaty, měl jsem televizi, internet, chodil jsem do posilovny, bazénu, knihovny i do školy, pokud se mi chtělo...”
Zeptal jsem se ho: „Co se stalo? Drogy? Alkohol? Rozvod?”
„Ne, nic takového, pustili mě z vězení.”

Jakou má výhodu, když jste bezdomovec?
Manželka vám při rozvodu nesebere barák.

Sedí bezdomovec u popelnice a hrabe v ní. Jde kolem další bezdomovec a ptá se ho, co to dělá. A ten první mu odpoví: „No hledám dárek pro kamaráda, on má dneska narozeniny.”

„No dovolte, jaký chudák!” dotčeně se ohradil bezdomovec. „Náhodou jsem významný dodavatel několika místních bazarů a zastaváren!”

Sotva se za ním zaklaply mříže, bezdomovec spokojeně řekl: „Konečně doma.”

Dva tuláci si vykračují po cestě. Jeden je poměrně starý a tlustý, zatímco ten druhý je mladý a vyhublý.
„Řekni mi, jak bych mohl dostat pořádné jídlo?” zeptá se ten hubený.
„To je jednoduchý,” odpoví ten tlustý. „Vždycky používám stejný trik. Přijdu do velkého domu a hledám koňský koblihy. Pak počkám, až mě začne někdo z domu pozorovat, a začnu ty koblihy jíst.”
„To je hrozný!” řekne ten hubený.
„Neboj, vždycky, jakmile je začnu jíst, někdo vyběhne z domu a pozve mě dovnitř na jídlo.”
„To je skvělý nápad,” řekl ten hubený. „Díky moc.”
„To nestojí za řeč,” odpoví ten tlustý.
Téhož odpoledne stojí hubený tulák před velikým domem poblíž koňských koblihů. Jakmile spatří, že ho pozoruje děvčátko, začne je jíst. Po chvilce děvčátko vyběhne ven a zeptá se: „Co to děláš?”
„Jím koňský koblihy, protože mám hrozný hlad,” zaskřehotá tulák.
„Ale tyhle jsou studený a suchý,” poznamená děvčátko. „Běž za barák, tam jsou ještě měkký a teplý.”

Víte, proč bezdomovec vybírá pod mostem mýto od pocestných?
A proč by ne, když mu všichni chodí přes dům?

Ptá se starší paní bezdomovce, který leží na chodníku: „Pane, kde jste když prší?”
„Kde bych byl, přeci v koupelně pod sprchou...”

Šel jsem okolo bezdomovce a hodil jsem mu dvacku do kelímku.
Najednou se za mnou ozvalo: „Fakt dík, pitomče, zkazils mi kafe.”