Vtipy o Židech

„Kohn, mají vůbec nějaké svědomí?”
„Ano, Roubíček, a kolik ho potřebujou?”

Dva japonští businessmani si povídají v lázních Geisha Clubu během polední pauzy. Najednou první businessman říká: „Hirokosan, musím vám oznámit něco nepříjemné. Vaše manželka vám dělá hanbu.”
Hirokosan nemůže uvěřit a dožaduje se podrobností.
„Vaše manželka vás podvádí a k tomu všemu s cizincem, který je navíc ještě i Žid!”
Šokovaný Hirokosan jde domů a žáda manželčino vysvětlení. Říká jí: „Dnes jsem slyšel, že mi děláte hanbu a podvádíte mě s cizincem, který je navíc ještě židovského původu.”
Manželka mu klidně odpovídá: „To je nehorazná lež. Kde jste slyšel takový mishigas?”

Goldie Cohenová, postarší židovská dáma z New Yorku, přijde do cestovní kanceláře.
„Musím jet do Indie.”
„Paní Cohenová, proč do Indie? Je tam špína, horko, plno lidí.”
„Musím jet do Indie.”
„Ale je to dlouhá cesta a ty vlaky, jak to zvládnete? Co budete jíst? Jídlo je na vás příliš horké a pikantní, nemůžete pít vodu, nesmíte jíst čerstvé ovoce a zeleninu. Spousta nemocí - mor,
hepatitida, cholera, tyfus, malárie, bůhví co ještě. Co si počnete? Umíte si představit nemocnici bez židovských lékařů?”
„Musím jet do Indie.”
Vše potřebné je tedy zařízeno a paní Cohenová odjede. V Indii bez ohledu na hluk, zápach a davy se vydá do ašramu. Tam se postaví na konec nekonečné fronty lidí, kteří čekají na setkání s guru.
Asistent jí oznámí, že bude stát nejméně tři dny ve frontě, než přijde na řadu. Nakonec dorazí k posvátné bráně. Tam jí oznámí, že může říct jen tři slova. Odvedou ji do vnitřní svatyně, kde sedí moudrý guru připravený udělit duchovní požehnání dychtivým zasvěcencům. Těsně předtím, než předstoupí před světce, je jí znovu připomenuto: „Nezapomeňte, jen tři slova.”
Na rozdíl od ostatních ale nepoklekne u jeho nohou. Postaví se přímo před něj, zkříží si ruce před sebou, upře na něj pohled a řekne: „Izáku, pojď domů!”

„Iciku, řekni, proč náš národ čtyřicet let chodil po poušti?”
„Já myslím, že tam původně žádná pustina nebyla, ale když po té krajině čtyřicet let stále šlapali, tak teprve vznikla.”

„Rebe,” povídá kněz, „prosím vás, já pořád nedovedu pochopit, co to vlastně je ten talmud.”
„To nemůžete pochopit,” odpovídá rabín.
„Hele, říká se o vás, že jste moudrej, rebe, že dovedete vysvětlit všechno. A teď mi tady říkáte, že to nemůžu pochopit, co to je, ten talmud. Vy to prostě nedovedete vysvětlit.”
„Nu,” povzdechne si rabín, „já to teda s vámi zkusím. Tak si představte: Je komín. Velkej komín. Tím komínem proletí dva. Spadnou do místnosti. Jeden je čistej, druhej je špinavej. Kdo z nich se půjde umýt?”
„No přece ten špinavej, to je jasný.”
„Není. Ten špinavej nevidí, že je špinavej. Ten špinavej vidí toho čistýho, říká si, měli jsme kliku, jsme čistí. A zůstane špinavej.”
„A to je talmud?”
„Ne. Představte si komín. Velkej komín. Tím komínem proletí dva. Spadnou do místnosti. Jeden je čistej, druhej je špinavej. Kdo z nich se půjde umýt?”
„No, vždyť jste to říkal, že žádnej.”
„Říkal. Jenže: ten čistej vidí toho špinavýho, tak si říká, ojvej, já asi jsem taky tak strašně špinavej. A jde se umýt.”
„A to je talmud?”
„Ne. Představte si komín. Velkej komín. Tím komínem proletí dva. Spadnou do místnosti. Jeden je čistej, druhej je špinavej. Kdo z nich se půjde umýt?”
„Ten špinavej, protože vidí, že se šel umýt ten čistej?”
„Ne. Když je komín, velkej komín, a proletějí jím dva, jak může být jeden čistej a druhej špinavej?”
„Hm. To nevím.”
„Tak to viděj. Já jim říkal, že to nemůžou pochopit. A to je talmud.”

Starý Waldstein spekuloval celý život na burze a teď slaví 88. narozeniny. A jako na potvoru najednou začne kašlat, stoupne mu teplota, horečka, slabost a lehne do postele.
Příbuzenstvo ho utěšuje: „Uzdravíš se a za dva roky oslavíme devadesátku.”
Stařík se zamyslí a povídá: „Pořád nechápu, proč by mě Hospodin měl chtít za 90, když mě může dostat za 88...”

Potkají se dva Židé a jeden se ptá druhého: „Odkud máš ty fantastické hodinky?”
„Taťka mi je těsně před smrtí prodal.”

Let s mezinarodní posádkou. Židovský kapitán, druhý pilot Číňan. Hovor v pilotní kabině vázne, po půlhodině letu prohodí kapitán lámanou angličtinou: „Nemít rád Číňanec.”
„Proč nemít rád Číňanec?” zeptá se druhý pilot.
„Číňanec bombardovat Pearl Harbor,” odpoví kapitán.
Číňan zděšeně: „To ne Číňanec, to Japonec!!!”
Kapitán s ledovým klidem: „Číňanec, Vietnamec, Japonec, jedna pakáž!!!”
Atmosféra ještě více zhoustne a po další půlhodině letu povídá najednou Číňan: „Nemít rád Žid.”
„Proč nemít rád Žid?” zeptá se kapitán zvědavě.
„Žid potopit Titanik!”
„To ne Žid, to iceberg!” odpoví důrazně kapitán, přičemž zmíní pravého viníka - ledovec.
„Iceberg, Spielberg, Rosenberg, stejná pakáž!!!”

Ke slavnému doktorovi Štejnovi přišel jeho poněkud otravný pacient Šnajdr.
„Tak copak to s sebou zas všechno vlečou?” vesele vece Štejn.
„Nic nevleču, to je hexnšus,” snaží se ovládat Šnajdr. „K tomu mám krk jeden oheň. Žáha pálí jak při skonání věků. V hlavě mě porůznu píchá. Žaludeční vředy mám spočítaný. Nohy bolej. Slinivka mě kroutí. Játra na maděru. Kvůli podagře ani nespím. A abych jim, doktore, řekl úplnou pravdu, ani já sám se necítím dvakrát nejlíp.”

Stojí dva pánové vedle sebe na záchodě a čůrají. Tu se jeden zeptá toho druhého: „Nenarodil on se mezi roky 1918 a 1938?”
„Ano,” odpoví druhý, „to se dá přece na mně poznat.”
„A nenarodil on se taky v Mikulově?”
„Ano, ale to on jak poznal?”
„Tam byl rabínem jistý Winternitz a ten neuměl při obřízce udělat rovný řez. Čůraj mi na botu.”