Vtipy o Židech

Aron žádá o ruku své vyvolené.
„A kolik máte peněz?” ptají se ho rodiče nevěsty.
„Proč se ptáte? Chci si Julii brát, ne kupovat!”

Goldstein a Roubíček sedí spolu v parku na lavičce. Oba jsou ponořeni do svých úvah, panuje tam hrobové ticho. A čas plyne.
Konečně jeden z nich bolestně povzdychne: „Ach jo!”
„Mně to povídaj!” opáčí ten druhý.

„Copak je nového, reb Mojše? Co píše syn?”
„Ale, radši se ani neptejte. Samý smutný zprávy... jeho žena, matka tří détí, mu nebich umřela, obchody jdou od deseti k pěti, dům mu vyhořel, krám mu vykradli, zůstalo jim jen to, co měli na sobě... je to opravdu hrozné. Ale řeknu vám, tak jak on píše krásně hebrejsky, tak je to pro člověka radost číst!”

Samuel a Mojše leží na Riviéře na pláži, podřimují. Najednou se Mojše probere: „Samueli!”
„Ano, Mojše?”
„Moře stoupá!”
„Koupit!”

Mageák sedí v restauraci, chvíli kouká kolem, pak si zavolá vrchního a povídá: „Přineste mi tu šunku, co jí tamten pán.”
„Pane, ale to není šunka, to je ryba.”
„Ptám se já jich, jak se jmenuje ta šunka?”

„Co myslíš, kolik je mezi sto nejlepšími podnikateli genetických Židů?”
„Tak asi šedesát.”
„A co jsou zač ostatní?”
„Židovky.”

V letadle směřujícím na letiště v Dallasu - Fort Worth sedí dva veselí Texasané v typickém oblečení a mezi nimi sedí malý starý Žid v šedém starém obleku.
Jeden Texasan se chlubí: „Jmenuji se Roger, moje farma má 250 tisíc akrů. Mám tři tisíce kusů prvotřídního dobytka a mému ranči říkají Jolly Roger’s.”
Druhý mu odpovídá: „No, já jsem John, vlastním 2 miliony akrů země a 5 tisíc kusů prvotřídního dobytka. Mému uzemí říkají Big John’s.”
Oba dva potom vyčkávavě hledí na starého Žida, čím jim bude kontrovat. Ten nakonec tiše hovoří: „Já se jmenuji Isack Rossenbaum a vlastním asi 500 akrů půdy, možná trochu míň.”
Oba dva Texasané se na něj z vysoka podívali: „Jaké stádo, dočerta můžeš mít na 500 akrech?”
„Já nemám žádné stádo,” odpovídá Žid.
„Tak jak se jmenuje ten tvůj pozemek?”
„No, skoro všichni mu říkají Downtown Dallas.”

„Kohn, prodám ženu. Co daj?”
„Nic.”
„Platí.”

Rok 1938.
Dva berlínští Židé sedí v parku na lavičce. Jeden z nich poznamená: „Mojžíš nám zkazil život.”
„Jak to mluvíš o našem velkém prorokovi? Vždyť díky němu jsme odešli z Egypta.”
„No právě, kdybychom tam zůstali, měli jsme dnes anglický pas.”

„Víš, Mojše, moje manželka je učiněný poklad, hodná, nehádá se, milá, pracovitá, dobrá hospodyňka...”
„Zadrž, Izáku, snad mi ji nechceš prodat?”