Vtipy o Židech

Podle talmudu by žádný Žid neměl být pohřben, aniž by o něm bylo řečeno něco dobré.
Mladý Grünstein byl lotr už od narození. Už odmalička lhal, podváděl, kradl a později dokonce i zavraždil. Musel dopadnout tak, jak dopadl, nakonec ho pověsili. Když rabi z jeho obce zařizoval jeho pohřeb, ptal se všech, co ho znali, zda mohou říct o mladém Grünsteinovi něco dobrého. Nikdo si na nic nevzpomínal, až rabiho při pohledu na oběšeného Grünsteina napadla spásná myšlenka a hlasitě pronesl: „Dobře visí!”

Pan Grunwald se vydal ráno do města na drobné nákupy. Nejdříve byl v papírnictví Weintraub, poté u knihkupce Sedláčka a nakonec v obchodním domě Brouk a Babka.
„Kde máš deštník?” ptala se v poledne jeho žena.
„Já ho někde zapomněl,” chytil se za hlavu pan Grunwald, „hned se pro něj vypravím.”
Odpoledne ho skutečně donesl a povídá ženě: „Tak si to představ, Sára, přijdu do obchodního domu, projdu všechna oddělení a všude mi tvrdí, že jsem tam nic nenechal. Jdu ke knihkupci, ten se zapřísahá, že můj deštník nemá. Teprve náš starý dobrý Weintraub bez mrknutí oka zajde dozadu a deštník mi donese. Z toho je vidět, že našinec je poctivý, kdežto gojim, ti by ti upřeli nos mezi očima.”

Iša přichází pozdě do školy. Před dveřmi do třídy postává jeden spolužák.
„Proč jsi na hanbě?” ptá se ho.
„Učitel se mě ptal, kolik je třikrát tři.”
„Cos řekl?”
„Deset.”
„Já mu nabídnu jedenáct. Třeba to bude stačit.”

Kohn sedí smutně v restauraci a Abeles se ho zeptá: „Copak se jim stalo, Kohn?”
Kohn: „Ztratil jsem protézu.”
Abeles vytáhne z kapsy hodně protéz, Kohn si jednu po druhý vyzkouší, až jedna mu pasuje a ptá se: „Pane, oni jsou snad zubař?”
Abeles: „Ne, hrobník.”

Na Wall Street jedou Kohn v limuzíně s řidičem, najednou koukaj - Roubíček ve svém ošuntělém kabátě. Zastavěj teda a pozvou ho do auta. Roubíček se posaděj a povídaj: „Poslouchaj, Kohn, jak voni to dělaj? Jak voni vůbec můžou podnikat? Já jich pamatuju, z matematiky prolízali s odřenejma ušima...”
A Kohn na to: „To maj jednoduchý, Roubíček, já za 10 dolarů koupím a za 300 prodám, a mně těch 15 procent stačí...”

Lustig udělal svého zeťáka partnerem v advokátní kanceláři, a přepustil mu své dva nejlepší klienty. Za týden mu jeho zeť radostně oznamuje, že se mu podařilo u soudu nechat zamítnout žalobu na Liebla hned při prvním stání, a spor Mayer vs. Kindelman zřejmě budou mít taky brzo uzavřený, vzájemným vyrovnáním.
Starý Lustig rozhodí ruce a volá: „No teda, rychle si to věno roztáčej, takové solidní kauzy jsem jim dal, práce nejmíň na pět let.”

„‎Dědo, kdy začíná život?”
„Podle katolíků okamžikem početí a podle protestantů při narození.”
„A co podle Židů?”
„Podle Židů začíná tehdy, když děti odejdou z domova a pojde pes.”

Říká starý Ábeles: „Moricku, jak to přijde, že ses v židovské škole ne a ne učit matematiku a teď když jsme tě dali do křesťanské, tak studuješ večer co večer?”
Moricek: „No víš, tati, když voni to ti katolíci myslej smrtelně vážně. Hned nad dveřma visí nějakej pán přibitej na plusu.”

První židovský prezident USA volá svou matku v Queensu a zve ji na Chanuku.
„Ráda bych,” říká, „ale je to tak velký problém... Za prvé, musím se dostat taxíkem na letiště a nesnáším čekání na Queens Boulevard...”
„Mamá! Jsem prezident Spojených států! Pošlu Air Force One!”
„Ano, ale když přistaneme, budu ještě muset nést zavazadla přes letiště... snažit se najít si taxi... A znáš to, ty davy lidí...”
„Mamá! Pošlu vrtulník na letiště! Půjdeš rovnou z něj na náš trávník!”
„Já nevím... já bych si ještě musela rezervovat hotelový pokoj. A hotely jsou tak drahé... už nic není jako dříve...”
„Mamá! Budeš u mě v Bílém domě!”
„No...” přemýšlí matka. „Tak dobře, OK.” Povzdechne si: „Přijedu... k tobě.”
Odpoledne telefonuje s jednou přítelkyní a ta se ptá: „A co je jinak nového?”
„Jedu na návštěvu k synovi na chanuku.”
„To je ten doktor?”
„Ne... ten druhý.”

Žena, která se nedávno nastěhovala, navštíví poprvé rabína: „Jmenuji se Freiwaldová a můj muž chce, abych měla dítě.”
„A vy nechcete?”
„Ne.”
„Přání vašeho muže je oprávněné. Kromě toho Tóra praví...”
„Vím, ale žádné dítě nechci.”
„Pak mi musíte říct proč.”
„Protože jich mám už deset.”