Vtipy o Židech

Roubíček, celý bledozelený, sedí na kolotoči. Přijde k němu Kohn: „Prosím jich, je jim špatně, slezou z toho kolotoče!”
Roubíček trpně: „Ne, v žádném případě. Majitel kolotoče mi dluží dva tisíce a tohle je jediný způsob, jak mi je může vrátit.”

Katolík, protestant, muslim a Žid spolu při večeři diskutují.
Katolík: „Mám takové jmění, že se chystám koupit Citibank!”
Protestant: „Já jsem tak bohatý, že si koupím General Motors!”
Muslim: „Já jsem pohádkově bohatý princ a hodlám koupit Microsoft!”
Potom se všichni obrátí na Žida. Ten si míchá kafe, potom opatrně položí lžičku na stůl, upije trochu, podívá se na všechny a ledabyle prohodí: „Pánové, ale já nic z toho neprodávám!”

Pokud při registraci iPhone zjistí, že jste v Izraeli, App Store přestane nabízet zboží, které se musí platit...

„Jak se jim líbila včera ta opera? Prý byli na Wagnerovi?”
„Ale to vědí, muzika krásná, umělci, kostýmy... akorát když se člověk o půl dvanácté podívá na hodinky, tak je čtvrt na deset.”

Mladý Žid rukuje do carské armády, chystaje se táhnout na Turka. Matka mu radí: „A moc se mi v té vojně nenamáhej. Zabij Turka a odpočiň si. Zabij Turka a odpočiň si. Zabij dalšího a odpočiň si.”
„Ale mami,” ptá se mladý Žid, „co když Turek zabije mě?”
„Zabít tebe?” děsí se matka. „A proč by to dělal? Ty jsi mu snad něco provedl?!”

Rabín v synagoze drží řeč: „Židé, zjistil jsem, že Rusové nás nemají rádi, protože neumíme pít vodku. Musíme se to naučit. Zítra každý donese do synagogy láhev vodky, nalejeme všechno do velkého sudu a budeme se učit pít.”
Abrahám šel domů a tam mu Sára říká: „Nebuď hloupý, Abrahám, na co budeš kupovat vodku. Vezmi láhev vody, tam v synagoze, kdo pozná, že v sudě vodky je jedna láhev vody?”
Abrahám tak učinil. Na druhý den rabín nabral naběračkou vodku ze sudu, kam Židé slili donesenu vodku, ochutnal, smutně se rozhlédl po shromážděných a říká: „Tak teď vidíte, proč nás Rusové nemají rádi.”

Lustig potká Roubíčka v New Yorku, kam před deseti lety emigroval, a ptá se: „Roubíček, are you happy?”
Roubíček odpoví: „Yes, I am happy, aber glücklich bin ich nicht... Das ist ja Lustig.”

Corrinští sardaukaři spokojeně pochodují po pláních Arrakis. Nikde ani jediný fremen, který by bránil svou zem. Když tu se najednou zpoza duny ozve: „Jeden fremen je lepší než deset sardaukarů!”
Corrinský bašár stáhne rty do úšklebku a vydá rukou znamení deseti vojákům, aby přeběhli Dunu. Chvíli se bojuje a poté je ticho.
Znovu se ozve: „Jeden fremen je lepší než sto sardaukarů!”
Bašár zazuří a pošle tam dalších sto corrinů. Chvíli se ozývá střelba, poté nějaké výkřiky a zase je ticho.
A znovu se ozve: „Jeden fremen je lepší než tisíc sardaukarů!”
Bašár už úplně zuří a vyšle tam všech tisíc sardaukarů. Ozývají se výbuchy granátů, strašný řev, střelba... potom je zase ticho, ale někdo se plazí po duně k bašárovi. Jeho věrný, nyní smrtelně raněný voják.
„Bašáre, už tam nikoho neposílej. Je to past,” povídá.
Těsně před posledním výdechem dodává: „Není tam jeden fremen, jsou tam dva!”

Hláška z izraelského rádia: „Zde je rádio OJVAJVOJ, vysíláme na vlně osmnáct třicet... no, že jste to vy, tak osmnáct dvacet pět.”

Jede pan Kohn a pan Roubíček ve vlaku a povídají si o tom, kdo byl ze slavných osobností Žid. Roubíček: „Poslouchaj, Kohn, byl ten Einstein Žid?”
Kohn: „To víte, že byl.”
Roubíček: „A co Chaplin, ten taky?”
Kohn: „No to se rozumí, že ano.”
Roubíček: „Ježišimaria...”
Kohn: „No, tak to byli taky Židi!”