Vtipy o Židech

Kupé rychlíku jedoucího z Prahy do Brna, zcela sám sedí starší vousatý pán. Vlak zastavil v Kolíně a když se znovu dával do pohybu, otevřeli se dveře a do kupé vpadla asi tříletá holčina, plácla sebou a řvala. Za ní tam vletěl asi pětiletý kluk, který rovněž řval a byl pohlavkován starým Židem, jenž nadávaje usedl na sedadlo.
Starý pán vyskočil a rozhodně povídá: „Pane, jsem strašně nervózní!”
„Co je mi do toho, že sou voni nervózní,” odseknul Žid.
„Povídám, že jsem strašně nervózní a neodejdete-li okamžitě s těmi dětmi pryč, způsobím vám velkou nepříjemnost!”
„Nepříjemnost? Cha! Cha! Mojí starý se narodily dvojčata, a mám za ní přijet do Prahy - sed sem si do vlaku do Brna, holka se mi pokadila, kluk sežral jízdenky, tak jakou mi voni můžou udělat nepříjemnost?!”

„Co by tomu řekli, pane Steigermark, dnes je den smíření, kdybychom si odpustili, co jsme si udělali, a žili nadále v přátelství? Heleďte, já jim přeju od srdce, co i oni mi přejou...”
„No prosím, Kohn, už zase začínaj...”

Na procházku po Golanských výšinách se spolu vydali Jásir Arafat a Ariel Šaron. Vtom uviděli, jak přes cestu valí svoji kuličku humusu hovnivál.
„Poslyš, Jásire, když toho brouka sníš, dám ti deset šekelů!” řekl Ariel Šaron.
Arafat bez zaváhání skarabea snědl a Šaron mu dal domluvenou částku. Šli dál a znovu spatřili hovnivála.
„Hele, Arieli, když toho brouka sníš, dám ti deset šekelů!” řekl tentokrát Jásir Arafat.
Šaron nezaváhal, snědl hovnivála a vzal si od Arafata zpátky svých deset šekelů. Pak se zamyslel, zakroutil hlavou a řekl: „Poslyš, Jásire, proč jsme vůbec ty brouky jedli...?”

Za multimilionářem přišel mladý Žid: „Mám pro vás návrh, jak bychom oba mohli vydělat tři miliony dolarů.”
„No, to nejsou malé peníze, co navrhujete?”
„Slyšel jsem, že jste svojí dceři slíbil věno šest milionů. No, a já jsem ochoten vzít si ji za tři miliony!”

Kohn jde k Roubíčkovi, půjčit si vozejk. Cestou ho však přepadly obavy a Khon si říká: „Roubíček je lakomec, on mi ten vozejk nepůjčí.”
Přesto jde dál, ale před Roubíčkovým domem zase mudruje: „No jo, Roubíček je lakomej, ten mi ten vozejk určitě nepůjčí.”
Nakonec vystoupá do třetího patra, zazvoní na Roubíčka a když mu přijde otevřít, povídá: „Roubíček, když jsou taková svině, tak si ten vozejk nechaj.”

Kohn potká Roubíčka v nejdražší restauraci a neskrývá svůj údiv: „Ty, Roubíček, to si mohou dovolit?”
„Mohou, ale nemají peníze na placení.”

Khon se rozhodl prodat dům a předal celou záležitost agentovi. Ten napsal inzerát, takový ten standardní, který se nádherně čte. Khon si ho přečetl a zeptal se: „To je všechno pravda?”
„Samozřejmě,” odvětil agent. „Proč se ptáte?”
„Stornujte to,” povídá Khon. „Ten dům je příliš dobrý, než abych ho prodával!”

Proč mají Židé velké nosy?
Protože vzduch je zadarmo.

Na policii přišlo udání, že katolický kněz, protestantský pastor a rabín hráli ferbla. Při výslechu farář zapíral houževnatě a odvolával se svědectvím všech svatých. Pastor přísahal při Spasiteli, že ani ferbla hrát neumí. Konečně došlo i na rabína.
„Tak co?” ptá se policejní komisař. „Hrál jste ferbla?”
Rabín pokrčí rameny: „Jak jsem mohl sám hrát ferbla?”

Potkají se Khon s Roubíčkem a Khon říká: „Tak jak, Roubíček, co je nového?”
A Roubíček odpoví: „Ale chudák moje tchyně, už to má taky za sebou.”
Khon na to: „Ale nehovořej, vždyť ani nevím, že by měla funus!”
„Ale vždyť taky neměla,” říká Roubíček. „Chtěli jsme ušetřit, tak jsme ji zakopali doma na zahradě.”
Přijdou na zahradu a Khon se při pohledu na holou zadnici trčící ze záhonu zhrozí: „Poslechnou, Roubíček, to jste ji nemohli zahrabat hlouběji?!”
A Roubíček odpoví: „Víte, Khon, možná maj pravdu, vypadá to sice trochu neesteticky, ale víte, jak se do toho nádherně staví kolo?”