Vtipy o Židech

Zeptali se Blumenfelda: „Oženil se vám prý syn. Udělal to z lásky, nebo kvůli penězům?”
Blumenfeld: „Z lásky k penězům.”

Paní Fleichsmanová platí účet v penziónu v jednom izraelském letovisku.
„Tak jakpak se jim u nás líbilo?” vyzvídá majitel.
„Popravdě řečeno, to jídlo, co tu podávájí... Je příšerné... A takové mrňavé porce.”

„Kohn, příteli, otázečku: Kolik by snědli pěkně vypečenejch rohlíčků na lačný žaludek?”
Kohn se zasní: „Tak tři, čtyři.”
„Prdlajs, jeden!” směje se Roubíček. „Ostatní by už nejedli na lačno!”
Kohn přijde domů: „Sára, kolik bys snědla rohlíčků na lačno?”
„No, sotva jeden,” je překvapená Sára.
„To je škoda,” říká smutně Kohn, „mohl jsem ti říct bezvadnej vtip.”

Jak se krize projevuje u Židů?
Začali častěji chodit na návštěvy.

„Jsem Žid,” zjistil Angelo.
Z jeho tváře se ozve slabý hlásek: „Neříkej. Těší mě, já jsem zase nežid.”

Pan Roubíček praví k panu Kohnovi: „Poslechnou, vědí o tom, že jejich stará chodí s tím šeredným chlapem Silbersteinem odnaproti?”
„Kouknou, Roubíček, jestli moje stará s někým chodí, tak to je moje věc. Jestli chodí se Silbersteinem, tak to je její věc a jestli je Silberstein šerednej, tak to je zase jeho věc. Tak o co vám vlastně jde?”

Jdou se čtyři Židi ve Španělsku podívat na býčí zápasy, ale mají jen tři vstupenky. Čtvrtý se tam nedostane, tak obchází arénu a po nějaké době se objeví u zbývajících tří uvnitř.
„Jak ses sem dostal?”
„Obešel jsem to kolem a vzadu je taková branka, koukám, jeden řekl toreador, a pustili ho dovnitř. Druhý řekl pikador, taky ho pustili. Tak jsem řekl Izidor, a jsem tady.”

Roubíček a Kohn jdou na trh. Cesta je dlouhá a vede bažinatou krajinou. Co chvíli přeskočí přes cestu žába. Roubíček povídá Kohnovi: „Když jednu žábu chytneš a sníš, dostaneš ode mě 100 korun.”
Kohn se dlouho nerozmýšlí, popadne žábu a v mžiku ji má v útrobách. Roubíček s velkým sebezapřením zaplatil prohranou sázku. Po trhu se oba vracejí stejnou cestou zpět. Roubíček, který nemůže zapomenout na prohraný peníz, se ptá Kohna: „Ty, Kohn, dáš mi také 100 korun, když jednu žábu sním?”
„Nu, pročpak ne,” odpověděl Kohn.
Roubíček se vrhl po žábě a v okamžiku se ztratila v jeho ústech. Kohn vrací dle úmluvy 100 korun. Oba jdou zamyšleni cestou dál... Delší ticho přeruší Roubíček dotazem: „Ty, Kohn, řekni mi, proč jsme ty žáby vlastně žrali?”

Přijde Žid do obchodu s náboženskými relikviemi rozhodnutý, že přijme křesťanskou víru a že si tedy koupí ten krucifix. Ukáže na jeden a ptá se prodavače, kolik stojí.
„Tisíc korun,” odpoví prodavač.
„Hm, tisícovku, to je tedy skutečně dost,” zadumá se Žid, rozhlédne se a ukáže na jiný: „A kolik by stál tenhle bez toho atleta?”

„Tak co, Grossman, byli v Tarnopoli? A co je tam nového?”
„Nového? Nic. Jenom tam štěkal pes.”
„A proč?”
„Protože se tam seběhlo mnoho lidí.”
„A co tam ti lidé dělali?”
„Dívali se, jak policie odvádí tvého bratra.”
„Že odvedli mého bratra? A pročpak?”
„Falšoval prý směnky.”
„Směnky falšoval? Ale to přece není nic nového.”
„No vždyť jim říkám, že v Tarnopoli není nic nového!”