Vtipy o Židech

Ptá se žák učitele: „A jak to přijde, že má rabín děti, když ve dne v noci imrvére studuje svaté knihy?”
Učitel na to: „No, k tomu je potřeba čtyřicet tisíc a čtyři andělé.”
Celá třída ztichne.
„A to jako proč zrovinka tolik?” ptá se žák.
„No protože přijdou ti andělé, jeden ho chytne za jednu ruku, druhý za druhou ruku, třetí za jednu nohu, čtvrtý za druhou nohu - a zvednou ho od těch svatých písem a odnesou na lože k jeho paní, k rebecin.”
Žákovi to vrtá hlavou: „To jsou ale všehovšudy čtyři andělé, co k tomu byli potřeba. K čemu je pak těch čtyřicet tisíc?”
Učitel se zamyšleně usměje: „No, těch čtyřicet tisíc se ho pak snaží dostat zpátky k těm svatým písmům.”

Stern se vrací z pohřbu své ženy. Jeden smuteční host na něj: „Jak se cítíte, pane Stern?”
„A víte, že mi ta malá procházka udělala docela dobře?”

„Mojše, a kdy si dáš na záchod dveře?”
„Copak by tam někdo něco mohl ukrást?”

To takhle jednou seděli pánové Abeles, Kohn a Roubíček v hospodě u piva a hráli mariáš. Seděli tam už dlouho, byli příjemně napití a hra se jim líbila. Pan Abeles zrovna rozdával. On tedy zase zrovna rozdával, protože byl hrozně roztržitý, a Kohn s Roubíčkem toho zneužívali a vždycky, když dohráli a začali se o hře bavit, jeden nebo druhý se chopil karet, složil je do balíčku a podal Abelesovi, aby rozdal. A ten si je vzal a rozdal. Šlo to takhle celou noc, až někdy o půl páté ráno se najednou Abeles zarazil uprostřed rozdávání, chvilku přemýšlel a pak povídá: „Pánové, nerozdávám já náhodou podruhé?”

Nejkratší vtip: Žid horníkem.

Dámy z lepších židovských kruhů měli večírek. Paní domu nechala mezi hosty kolovat obrovskou bonboniéru: „Drahouškové, vezměte si bonbón.”
„Já už jich měla pět,” vydechla paní Kohnová.
„Měla jste jich, když dovolíte, sedm, ale klidně si vemte. Jako by na tom záleželo.”

Přijde mladý Icik za starým Abelem, aby se ho zeptal, jak se pozná hodná ženská. Abeles mu poradí: „Až půjdeš na námluvy, podívej se Sáře na kolena, když je bude mít kulatá, je hodná. Když špičatá, je zlá.”
Icik se vrátí z námluv a hned se žene za Abelem.
„No tak, jaká je?”
„Ona nebejt ani hodná, ani zlá. Ona bejt potvora špinavá!”

Jedna starší židovská dáma připravovala poslední vůli. Za prvé chtěla být zpopelněna a potom si přála, aby její popel byl rozptýlen v největším obchodním domě ve městě.
„No, toto!” zvolal přítomný rabín. „A proč právě tam?”
„No, abych měla jistotu, že mě moje dcery alespoň dvakrát týdně navštíví!”

Dvě sousedky se pohádaly a jdou za rabínem, aby je rozsoudil.
„Proč jí nevrátíš ten hrnec, který sis vypůjčila?” ptá se rabín jedné.
„Ale, rebe,” začne křičet obviněná, „za prvé jsem si žádný hrnec nevypůjčila. Za druhé měl díru. A za třetí jsem jí ho už dávno vrátila.”

Zubař ukazuje sestře obrovský diamant: „Podívejte se, jaký měl ten Rotschilld zubní kámen!”