Vtipy o lesní zvěři

Smutný zajíc sedí na pařeze u hranic a za chvíli přijde medvěd a ptá se ho: „Proč jsi smutný, zajíci?”
„Ále, nesmím přejít přes hranice.”
„A proč?” ptá se udiveně medvěd.
„No protože jsem malý.”
Tak si medvěd vezme zajíce do kapsi na prsou. Na hranicích se ho policista ptá: „Co to máte v kapse?”
Medvěd silou tiskne zajíce a řekne: „Aaale, fotku zajíce.”

Potkají se v lese zajíc s medvědem a medvěd se ptá zajíce: „Poslyš, zajíci, jak je to možné, že ty už máš jedno dítě a já ani jedno?”
„Medvěde! Jíš mrkev?”
Medvěd: „Ne!”
Zajíc: „Vždyť ale to musíš!”
Potkají se o tři měsíce později a medvěd se ptá zajíce: „Bože, zajíci, jak je to možné, že ty už máš dvě děti a já ani jedno?”
Zajíc: „Co já vím, mrkev jíš?”
Medvěd: „Jím!”
Zajíc: „A kapustu jíš?”
Medvěd: „Ne!”
Zajíc: „Vždyť ale to musíš.”
Medvěd kupuje mrkev i kapustu, žere to každé ráno a večer a o dva měsíce později se potká se zajícem a povídá: „Sakra, zajíci, jak je to možné, že ty už máš tři děti a já ani jedno?”
Zajíc: „Co já vím, mrkev jíš i kapustu jíš, tak já nevím, no a poslyš, medvěde, a miluješ se někdy s medvědicí?”
Medvěd: „Ne!”
Zajíc: „Vždyť ale to musíš.”

Potká šnek šneka a ten druhý je strašně pomlácený, má rozbitou ulitu, ohnutá tykadélka, no hrůza.
„Prosím tě, co se ti stalo?”
„Ále, to se jednou takhle ženu fofrem z kopce, nestíhám koukat napravo nalevo, vítr mi fučí kolem uší... A najednou přede mnou vyroste houba!”

Jak je zvíře na 22 písmen?
Zajíc s červenou kravatou.

Přijde zajíc do obchodu: „Dobrej den, máte mrkvičku?”
„Bohužel, nemáme,” oznamuje mu prodavačka.
Druhý den je v tom obchodě zajíc zase a opět se ptá prodavačky, jestli má mrkvičku. Ta ho podruhé zklame. Třetí den se tam zajíc objeví znova: „Mrkvičku máte?”
„Dneska už ano,” usměje se žena za pultem.
Ušatý hlodavec se zamračí, bleskurychle si přes hlavu přetáhne černou punčochu, vytáhne kulomet a zařve: „Tak teda ruce vzhůru, tohle je přepadení!”

Stojí zajíc delší dobu u zrcadla, zaječici to zneklidní a říká: „Zajíci, už si zase mačkáš beďary?”
Zajíc na to: „Kdepak - broky, broky...”

Přijde zajíček do cukrárny a ptá se: „Máte mrkvovou zmrzlinu?”
„Nemáme,” odpoví prodavač.
Druhý den je tam zajíček zase: „Máte mrkvovou zmrzlinu?”
„Nemáme.”
A třetí den: „Máte mrkvovou zmrzlinu?”
„Nemáme.”
Prodavač už je z toho na nervy a tu zmrzlinu mu koupí. Zajíček zase přijde a povídá: „Máte mrkvovou zmrzlinu?”
„Máme,” odpoví prodavač.
A zajíček řekne: „Ta je ale hnusná, co?”

Chlap jde lesem, uvidí veverku, lekne se a vezme nohy na ramena. Po chvíli se zastaví, zklidní hormony a zvolna pokračuje dál. Náhle spatří opodál lišku, naježí se, jako by do něj vjel blesk, a už pádí pryč. Když se trochu uklidní, zase zastaví a zvolna pokračuje v cestě. Najednou spatří siluetu obrovského jelena, vytřeští oči a dá se do úprku.
Inu - kdo se bojí, nesmí do lesa.

Zajíček přiběhne domů celý uválený a slizký a vzápětí je plná nora smradu.
„Co jsi, prosím tě, dělal?” zamračí se zaječice. „Ty ses snad vyválel někde v hnoji!”
Zajíček na to: „To ne, ale potkal jsem medvěda a ten se mě zeptal, jestli pelichám. A když jsem řekl, že ne, vytřel si se mnou zadek!”

Jdou liška s vlkem lesem a děsně se nudí, když najednou uvidí zajíce.
„Hele vlku, čum, támhle kráčí zajíc,” zpozorní liška v náhlém záchvatu inspirace. „Co kdybychom ho zmlátili?”
„No jo, jenže k tomu nemáme žádný důvod,” zaváhá vlk.
Liška se s tím nijak nepáře: „Hele, tak dostane nakládačku, protože nemá čepici.”
„To by šlo,” uzná vlk, a tak zmlátí zajíce do bezvědomí.
Zajíc se po čtyřech dnech probere, opráší se a vesele si poskakuje pěšinkou dál. Jenže zase narazí na lišku s vlkem. Vlk na něj vyjede: „Zajíci, kde máš čepici? Že dostaneš do čumáku?!”
A zase zmlátí chudáka zajíce do bezvědomí.
Po šesti dnech se zajíc probere a už mu to začíná být divné. Pro jistotu si sežene na hlavu čepici, aby se to dál neopakovalo. Jen co odskáče o pár metrů dál, zase ho, chudáka, potkají liška s vlkem. Vlk ho chytne pod krkem a zajíc vystrašeně říká: „Počkej, vlku. Koukej, já mám čepici!”
V tu chvíli přiskočí liška a říká: „Hele kámo, vo co, že nemáš cíga!”