Vtipy o lesní zvěři

Potká šnek šneka a ten druhý je strašně pomlácený, má rozbitou ulitu, ohnutá tykadélka, no hrůza.
„Prosím tě, co se ti stalo?”
„Ále, to se jednou takhle ženu fofrem z kopce, nestíhám koukat napravo nalevo, vítr mi fučí kolem uší... A najednou přede mnou vyroste houba!”

Jak je zvíře na 22 písmen?
Zajíc s červenou kravatou.

Přijde zajíc do obchodu: „Dobrej den, máte mrkvičku?”
„Bohužel, nemáme,” oznamuje mu prodavačka.
Druhý den je v tom obchodě zajíc zase a opět se ptá prodavačky, jestli má mrkvičku. Ta ho podruhé zklame. Třetí den se tam zajíc objeví znova: „Mrkvičku máte?”
„Dneska už ano,” usměje se žena za pultem.
Ušatý hlodavec se zamračí, bleskurychle si přes hlavu přetáhne černou punčochu, vytáhne kulomet a zařve: „Tak teda ruce vzhůru, tohle je přepadení!”

Stojí zajíc delší dobu u zrcadla, zaječici to zneklidní a říká: „Zajíci, už si zase mačkáš beďary?”
Zajíc na to: „Kdepak - broky, broky...”

Přijde zajíček do cukrárny a ptá se: „Máte mrkvovou zmrzlinu?”
„Nemáme,” odpoví prodavač.
Druhý den je tam zajíček zase: „Máte mrkvovou zmrzlinu?”
„Nemáme.”
A třetí den: „Máte mrkvovou zmrzlinu?”
„Nemáme.”
Prodavač už je z toho na nervy a tu zmrzlinu mu koupí. Zajíček zase přijde a povídá: „Máte mrkvovou zmrzlinu?”
„Máme,” odpoví prodavač.
A zajíček řekne: „Ta je ale hnusná, co?”

Chlap jde lesem, uvidí veverku, lekne se a vezme nohy na ramena. Po chvíli se zastaví, zklidní hormony a zvolna pokračuje dál. Náhle spatří opodál lišku, naježí se, jako by do něj vjel blesk, a už pádí pryč. Když se trochu uklidní, zase zastaví a zvolna pokračuje v cestě. Najednou spatří siluetu obrovského jelena, vytřeští oči a dá se do úprku.
Inu - kdo se bojí, nesmí do lesa.

Zajíček přiběhne domů celý uválený a slizký a vzápětí je plná nora smradu.
„Co jsi, prosím tě, dělal?” zamračí se zaječice. „Ty ses snad vyválel někde v hnoji!”
Zajíček na to: „To ne, ale potkal jsem medvěda a ten se mě zeptal, jestli pelichám. A když jsem řekl, že ne, vytřel si se mnou zadek!”

Jdou liška s vlkem lesem a děsně se nudí, když najednou uvidí zajíce.
„Hele vlku, čum, támhle kráčí zajíc,” zpozorní liška v náhlém záchvatu inspirace. „Co kdybychom ho zmlátili?”
„No jo, jenže k tomu nemáme žádný důvod,” zaváhá vlk.
Liška se s tím nijak nepáře: „Hele, tak dostane nakládačku, protože nemá čepici.”
„To by šlo,” uzná vlk, a tak zmlátí zajíce do bezvědomí.
Zajíc se po čtyřech dnech probere, opráší se a vesele si poskakuje pěšinkou dál. Jenže zase narazí na lišku s vlkem. Vlk na něj vyjede: „Zajíci, kde máš čepici? Že dostaneš do čumáku?!”
A zase zmlátí chudáka zajíce do bezvědomí.
Po šesti dnech se zajíc probere a už mu to začíná být divné. Pro jistotu si sežene na hlavu čepici, aby se to dál neopakovalo. Jen co odskáče o pár metrů dál, zase ho, chudáka, potkají liška s vlkem. Vlk ho chytne pod krkem a zajíc vystrašeně říká: „Počkej, vlku. Koukej, já mám čepici!”
V tu chvíli přiskočí liška a říká: „Hele kámo, vo co, že nemáš cíga!”

Přijde jelen na bungee-jumping a ptá se: „Jsem tu správně? Slyšel jsem, že se tu skáče na laně!”

Zajíc běhá po lese. Potká veverku, jak kouří jointa a povídá: „Veverko, co to děláš! Celý život máš před sebou a takhle si ho ničíš. Pojď si raději zaběhat, uděláš tím něco dobrého pro sebe.”
Veverka na to: „Máš pravdu, zajíci.”
Zahodí jointa a běhá s ním. Jak tak běží, potkají lišku, která zrovna natahuje perník do stříkačky. A zajíc zase: „Liško, co to děláš! Celý život před sebou a takhle se ničíš. Pojď si radši zaběhat.”
Veverka se přidá: „Liško, podívej, já těch jointů taky nechala. Udělej taky to správné rozhodnutí. Nenič si zdraví!”
Liška se nakonec poddá: „Máte pravdu, jak jsem mohla být tak slepá.”
A všichni tři běží dál. O kus dál potkají vlka, jak tahá herák natvrdo. Zajíc spustí: „Vlku, co to děláš! Nenič si zdraví, pojď si raději zaběhat.”
Veverka s liškou ho taky přemlouvají: „Podívej, vlku, zajíc nás taky svým čilým zdravým pohybem přesvědčil, že jsme s tím přestali.”
Vlk na to: „To se nedivím, že zajíc vypadá tak zdravě, čile. Von, když si dá extázi, je pak moc hyperaktivní!”