Vtipy o lesní zvěři

Přijde medvídek do brlohu a povídá bráškovi medvědovi: „Dostali jsme deset sklenic medu. Rozdělil jsem je spravedlivě, tobě osm a mně osm.”
„Počkej, počkej, ale vždyť osm a osm není deset!” odporuje bratr medvěd.
„To je jedno, já už jsem si svých osm sklenic snědl.”

Zajíc sedí na větvi a řeže ji pod sebou. Jde okolo medvěd.
Medvěd: „Zajíci, spadneš!”
Zajíc: „Já? A proč?” Vesele řeže dál.
Medvěd: „Zajíci, ale vážně spadneš...”
V tomto duchu pokračuje konverzace, až dokud zajíc nedořeže větev a nespadne. Zajíc se sbírá ze země, potom se paranoicky rozběhne pryč a šíleně řve: „ČA-RO-DĚJ!”

Potká zajíc veverku, která před sebou drží ručičky a úplně silně je má v pěst a zajíc se zeptá: „Co máš, veverko, v těch pacičkách? Oříšky?”
Veverka zakroutí hlavou.
„Tak žaludy?”
Veverka zase kroutí hlavou a odpoví: „Ne, KŘEČE!”

Jak daleko běží zajíc do lesa?
Do půlky, pak už běží z lesa.

Potká zajíc vlka a ptá se ho: „Vlku, hele, proč máš tak velké oči?”
Vlk na to: „Zajíci, neprovokuj.”
Druhý den zase zajíc potká vlka a ptá se ho: „Vlku, proč máš tak velké uši?”
A vlk na to: „Zajíci, hele, neprovokuj mě Karkulkou, nebo se neudržím a sežeru tě.”
A už se těší, jak bude mít další den záminku zajíce sežrat.
A třetí den potká zajíc vlka a ptá se ho: „Vlku, proč...”
V tu chvíli se vlk nakrkne a slupne zajíce jako malinu.
Chvíli se nic neděje, vlk odpočívá po sváče na sluníčku. Najednou mu zastíní výhled obrys doktorky sovy. Ta se ho znepokojeně ptá: „Vlku, neviděl jsi zajíce? Před třemi dny dostal těžkou otravu poloniem, jak se hrabal na skládce. Řekla jsem mu, že už dlouho nevydrží, a teď se bojím, aby si ze zoufalství něco neudělal.”

Dva kňouři pod stromem v lese: „Zajímavé, homo sapiens, a po stromě leze jako opice.”

Myslivci mají hon na zajíce. Ti ve zmatku utíkají, jen jeden leží v pelechu a usmívá se.
„Uteč!” volají na něj zajíci.
„Co zmatkujete,” praví on, „myslivci jsou moji kamarádi, zrovna loni zastřelili tu protivnou tchýni.”

Jde ožralý zajíc po lese, sekne sebou a spí. Vidí ho liška a má na něj chuť. Jenže i medvěd ho vidí a taky ho chce. Proto se o něho poperou. Ráno se zajíc probudí a vidí, že tam je kus medvědí tlapy, tam kus liščího ocasu, tam zase kus medvědí kůže a tak si říká: „Nesmím moc pít, protože potom jsem moc agresivní!”

Jde ježek po lese a vidí, jak na stromě visí zajíc: „Co tu děláš, zajíci?”
„Omrzel mě život, tak jsem se pověsil.”
„A proč visíš za uši?”
„A mám snad viset za krk? Vždyť bych se udusil!”

Víte, proč běží zajíc k lesu?
No, přece nepoběží les k zajícovi.