Vtipy o lesní zvěři

Potká medvěd zajíce a ten mu říká: „Čau, medvěde, pozdravuje tě Hroutil.”
„Jakej Hroutil?”
„Ten, co ti zadkem kroutil!”
Zajíc se strašně chechtá a uteče.
Za nějakou dobu se opět potkají...
„Čau, medvěde. Co dělá Hroutil?”
„Jakej Hroutil?”
„Ten, co ti zadkem kroutil!” vysměje se mu zajíc a uteče.
Medvěda už to štve, a tak se jde zeptat lišky, jak má zajíce dostat.
Liška mu říká: „Tak mu to taky udělej. Řekni mu třeba: Pozdravuje tě Hacil. A až se zeptá, jakej Hacil, tak řekni: Ten, co tě do hlavy bacil.”
„To je skvělý, díky, fakt, na to bych nepřišel,” říká medvěd a jde za zajícem: „Čau, zajíci, pozdravuje tě Hacil.”
„Já vím, říkal mi to Hroutil.”
„Jakej Hroutil?”

Na koho se v lese můžete obrátit ohledně GDPR?
No přece na datla!

Je slunné ráno a v lese se právě probouzí medvědí rodinka. Malé medvídě sejde dolů ze schodů a posadí se na svou malou židličku u stolu. Podívá se do své malé mističky, ale ta je prázdná!
„Kdo mi snědl moji kaši?” zakvičí.
Táta medvěd přijde ke stolu a sedne si na svou velkou židli. Podívá se do své velké misky. Je taky prázdná!
„Kdo mi snědl moji kaši?” zaburácí.
Máma medvědice strčí hlavu do dveří a začne ječet: „Pro Kristovy rány, kolikrát to ještě budu muset říkat? To já vstala jako první. To já vzbudila všechny v domě. To já vyndala nádobí z myčky a uklidila. To já šla brzy ráno, kdy je ještě chladno, ven, abych přinesla noviny. To já prostřela stůl. To já vyměnila kočce podestýlku a dala jí čerstvou vodu a žrádlo. A teď, když jste se uráčili sejít dolů a poctít mě svou přítomností, tak dobře poslouchejte, protože vám to už víckrát opakovat nebudu: Prostě jsem tu zasr...ou kaši ještě neuvařila!”

Malý zajíček si jde koupit do obchodu smetanu. V obchodě mu volá maminka zaječice.
„Teď nemůžu,” říká jí zajíček, „jsem na smetaně.”

V jednom lese vládli vlk, liška, králík a osel.
Jednoho dne jim došlo jídlo a vlk s liškou se dohodli, že sní toho s nejdelšíma ušima.
Řekli to ostatním. Králík si plivl do paciček a pacičkami přejel uši a řekl: „A jsi nahranej, osle!”

Zajíc si koupil láhev vodky a při cestě domů potkal medvěda. Ten mu láhev okamžitě sebral a na jeden zátah ji celou vychlastal.
Druhý den si zajíc opět koupil vodku a když šel domů kolem medvěda, stalo se to samé.
Třetí den ho medvěd o láhev do třetice obere, odšpuntuje ji, několika hlty vychlastá a...
PRÁSK!!! Zableskne se, zahřmí obrovská rána a medvěd s vypitou láhví exploduje na tisíc kousků spáleného masa, ze kterých stoupá černý dým.
Zajíc na to: „Jojo, kdybys nebyl blbej a uměl číst, tak bys věděl, že v té láhvi nebyla vodka, ale nitroglycerin.”

Jak je krásně v přírodě - táboráček, stan, čistý vzduch, medvěd... MEDVĚD?!!!

Dva zajíci pomlouvají třetího: „Prosím tě, jak je to možné, že se nechal odprásknout od toho nejhoršího nimroda?”
„Je to úplně jasné, byla to sebevražda. Na stará kolena se zabouchl do mladého zajíčka.”

Zajíček jde do obchodu a ptá se prodavače: „Pane, máte sto mrkví?”
Prodavač: „Ne, nemám, zajíčku.”
Další dny se opakuje to samé. Prodavač se tedy naštve a na další den objedná sto mrkví.
Když zase přijde zajíček do obchodu a zeptá se: „Pane, máte sto mrkví?” Prodavač odpoví: „Ano, zajíčku, máme!”
Zajíček: „Páni, co budete s takovou hromadou dělat?”

„Tady, milý Pú, píší, že si máme pravidelně čistit zuby,” povídá Prasátko najednou zničehonic.
„Cože?” podivil se Pú, který se právě snažil jazýčkem dosáhnout až na dno sklenice se zbytky medu.
„Čistit zuby, Pú, kartáčkem,” zdůraznilo Prasátko.
„A můžu si na ten kartáček dát med?” zeptal se Pú.
„To tu, Pú, nepíší,” bezradně pokrčilo rameny Prasátko.