Zajíc a větev

Zajíc sedí na větvi a řeže ji pod sebou. Jde okolo medvěd.
Medvěd: „Zajíci, spadneš!”
Zajíc: „Já? A proč?” Vesele řeže dál.
Medvěd: „Zajíci, ale vážně spadneš...”
V tomto duchu pokračuje konverzace, až dokud zajíc nedořeže větev a nespadne. Zajíc se sbírá ze země, potom se paranoicky rozběhne pryč a šíleně řve: „ČA-RO-DĚJ!”