Vtipy o národech a menšinách

Paní Kohnovou přistihne pan Kohn in flagranti s panem Abelesem. Paní Kohnová se klidně posadí, pohlédne na svého zděšeného manžela a jako by se nic nedělo, povídá: „Á, náš malej povídálek, to zas to bude vědět celej barák!”

„Dežo, puč mi ňáky lóve.”
„Nemůžu, Fero.”
„Préčo?”
„Lebo sem eště žádne dnes neukrádl!”

Víte, jak se řekne japonsky cesta?
Samajama.

Telefonuje syn s mámou: „Mami, můžu dnes přijít i se svým děvčetem?”
„Samozřejmě, synku.”
„Víš, mami, já jsem s ní už dva měsíce ženatý...”
„Och! To je skvělé, synku.”
„Mami, chtěli bychom žít u vás.”
„Dobře, synku, bude nám spolu veseleji.”
„... ale ona je cikánka.”
„Synku, vždyť nejsme žádní rasisti.”
„... a má čtyři děti.”
„Synku, já se už těším na dětičky.”
„Mami, ale vy máte jen jednopokojový byt.”
„To je v pořádku. Ty s manželkou a s dětmi budete bydlet v pokoji a otec si ustele v kuchyni.”
„Ale co ty, mami?”
„V pohodě - já se jdu oběsit...”

Ben Gurion šel na první zasedání izraelského kabinetu. Bez kravaty.
„Takhle nemůžete, pane prezidente,” upozornili ho úředníci.
„Ale mohu, mám to povolené od anglické královny.”
„???”
„Při přijetí v Buckinghamském paláci jsem také přišel bez kravaty a královna mi řekla: Takhle si, pane Ben Gurion, můžete chodit v Palestině.”

Blumenfeld má v bohulibém úmyslu se dát v neděli nechat pokřtít. Na šabat, den předtím, zajde ještě jednou naposledy do košer restaurace a nechá si naservírovat své oblíbené pokrmy: vejce s cibulkou a kuřecími jatýrky, „Gefilten fiš”, šoulet s fazolemi a kroupami, k tomu křen a nakládané sladkokyselé okurky s koprem, dále nadívaný husí krk a sladký a tučný cimes.
Zatímco Blumenfeld zamyšleně jí, přistoupí k němu hostinský a ptá se: „Tak co, jak jim chutná?”
„Vynikající!” zamumlá Blumenfeld s plnou pusou.
Na to hostinský, s mírnou výčitkou: „A od takového náboženství chtějí odpadnout?!”

Soutěž, kdo dokáže zatlouci hřebík čelem do fošny. Američanovi se to podaří na pět úderů hlavou, Rusovi dvěma údery hlavou a Čechovi jediným úderem, ale je diskvalifikován, protože se zjistí, že měl hřebík postavený špičkou vzhůru na hlavičce a ne špičkou dolů!

„Cikáne, proč máš tolik dětí, to tě baví je všechny hlídat a vychovávat?”
„To je právě to, mě nebaví jejich výchova, ale jejich výroba.”

Přijde cikán do supermarketu a stěžuje si: „Co to tady dáváte za igeliťáky? Už mám druhé děcko!”

Uprchlík ze své země, kterému byl právě udělen azyl v Česku, se rozhodl Čechům poděkovat za svou záchranu, a tak šel na ulici, aby jim to řekl.
Potkal prvního a hned na něj spustil: „Chci vám moc poděkovat, vy Češi jste takový hodný národ.”
On mu ale odpověděl: „Já nejsem Čech, já jsem Rom.”
Uprchlík potkal druhého a hned spustil: „Chci vám moc poděkovat, vy Češi jste...”
I druhý mu odpověděl: „Já nejsem Čech, já jsem Rom.”
Zmatený uprchlík se ho zeptal: „A kde vlastně jsou Češi?”
Rom na to: „No, teď je jedenáct, tak asi v práci.”