Vtipy o národech a menšinách

Povídají si cikáni na náměstí: „Dežo, běž sa opýtať tej paní, koľko je hodín... A hlavně nezapomeň na kabelku!”

„Izák, poslouchaj, včera jsem se tak nasmál jak nikdy!”
„A proč, Chaim?”
„Ale, šel jsem kolem vašeho domu, měli jste odhrnuté záclony, a tak jsem viděl, jak jste se s manželkou nazí honili. Ona utíkala, a on ji chytal. Tak jsem se ještě nenasmál.”
„A chtějí se ještě víc nasmát?”
„Ano.”
„To jsem nebyl já.”

„Co tomu říkáte, Kohn? Včera zemřela bohatá vdova Spitzerová!”
„Škoda. Kdybych to byl věděl, byl bych si ji předevčírem vzal.”

Jedou takhle v SSSR dva chlápci vlakem po Transsibiřské magistrále. Po několika dnech mlčení se dají do řeči a když už se blíží k cíli, uvědomí si, že se ani nepředstavili. První vezme papír, napíše na něj tři křížky a řekne: „Ja Ivan Ivanovič Ivanov.”
Druhý napíše křížky čtyři a řekne: „Ja tóže Ivan Ivanovič Ivanov.”
První se udiveně podívá: „Ja Ivan Ivanovič Ivanov, ty Ivan Ivanovič Ivanov, já tři křížky, jak to, že ty čtyři?”
A druhý odvětí: „Ja Ivan Ivanovič Ivanov akademik!”

Jednou šel Rothschild a uviděl jednoho šnorera, žebráka a flákače, jak se válí na trávníku a napomenul ho: „Šlomo, Šlomo, kdyby ses tady neválel a třeba čistil boty, vydělal bys peníze, ty bys investoval a pak bys nemusel nic dělat!”
„Ale já nic nedělám!” odpověděl Šlomo a ani nevstal.

V noci zaklepe na dveře bytu Joseleho Finkelsteina KGB. Josele jde ve svém rozdrbaném pyžamu otevřít.
„Bydlí tu Josele Finkelstein?” vyštěkne důstojník.
„Ne,” vypraví ze sebe Josele.
„Že ne? A jak se jmenuješ ty?”
„Josele Finkelstein.”
Důstojník ho srazí k zemi a zařve: „Neříkals náhodou, že tady nebydlíš?!”
„A tomuhle oni říkaj bydlení?”

Na úřadu práce říká úředník cikánovi: „Máte mobil?”
Cikán: „Ne, ještě vám leží na stole.”

Chlápek jde po newyorské ulici, mávne a hned je tu stand by taxík. Vleze dovnitř a taxikář, Benny Koppelman, si pochvaluje: „Jste jak Moše Glikman. Ten taky vždycky, když jsem potřeboval rito, tak se znenadání objevil.”
Chlápek: „Kdo že?”
Taxikář: „Ale jeden maník, co měl vždycky štěstí. Asi jak vy, když jste teď potřeboval taxi a já byl hned stand by. A takhle to bylo u Mošeho Glikmana pořád.”
Chlápek: „No... dobře, ale občas se taky objeví trochu smůly, ne?”
Taxikář: „Ne ale u Mošeho Glikmana. Byl to klikař, navíc fantastický atlet a v golfu kam se na něj hrabal Tiger Woods. Kromě toho zpíval božský baryton v opeře a tančil líp než Fred Astaire. Měl jste ho slyšet, jak hrál na piano - skoro jako George Gershwin.”
Chlápek: „To zní, jako by to byl pěkný menš, co?”
Taxikář: „Nemlich tak. Paměť měl jako computer, dokázal si pamatovat járcajt u kdekoho, znal všechno, co se týkalo vína, jídel, gastronomie, dokázal si zapamatovat všechno. Ne jako já - vyměňoval jsem jednou pojistky a ve všech okolních barácích ve čtvrti rázem nastal blackout!”
Chlápek: „Wow, byl to asi machr, co?”
Taxikář: „Jasně, vždycky znal nejkratší cestu nebo zkratku a věděl, kde se dají čekat dopravní zácpy.”
Chlápek: „Mmm, ne moc lidí tohle zná.”
Taxikář: „... a taky věděl jak zacházet s ženskýma, jak to zařídit, aby se cítily fajn. Nikdy ženské neukázal záda a už vůbec ne, když byla v maléru. A jak se epes oblékal! Pane, vždycky poslední móda a šaty bez poskvrnky. Boty vždycky naleštěné.”
Chlápek: „Evidentně okouzlující člověk, ten Moše Glikman. Kdy jste ho viděl naposledy?”
Taxikář: „Abych pravdu řekl, nikdy jsem Mošeho Glikmana neviděl ani nepotkal.”
Chlápek: „Tak, ksakru, jak to, že o něm tohle všechno víte?!”
Taxikář: „Vzal jsem si vdovu po Moše Glikmanovi.”

Jeden pán se ptal jiného pána: „Prosím vás, pane Kohn, kdepak je Jungmannovo náměstí?”
„Jak to víte, že se jmenuju Kohn?”
„Já jsem to uhodl.”
„Tak uhodněte také, kde je Jugmannovo náměstí.”

Slováci odkoupili americkou vesmírnou agenturu NASA. Prvním jejich krokem bylo její přejmenování na NAŠA.