Vtipy o národech a menšinách

„Rebe - mám pocit, že se můj syn zbláznil, co mám dělat?”
„Jak se to projevuje?”
„Přijdu domů, a tam v jeho pokoji najdu na stole šunku a v posteli křesťanskou dívku!”
„Klid, to není nic tak zvláštního. Jo - to kdybys našel v posteli šunku a na stole křesťanskou dívku, to by bylo k řešení, ale takhle - doporučuji nechat to plavat.”

„Nevíš, jak se jmenuje ten ožralej Japonec?”
„Hm, vím... Nakashi.”

Šnorer přišel za panem Roubíčkem a poprosil ho o padesátikorunu, kterou pravidelně každý měsíc dostával.
„Jsem rád, že vás vidím, ale dneska vám nemůžu nic dát, musel jsem manželce koupit kožich,” poznamenal Roubíček.
Šnorer se zatvářil ukřivděně a prohlásil: „Cože, za moje peníze?”

Arabský šejk se na cestě po Evropě zamiloval do Kohnovy dcery. Přišel na námluvy a říká: „Pane Kohn, chci si vzít vaši dceru, máme se rádi. A abyste věděl, že na tom nebudete tratit, dám vám za ni tolik zlata, kolik ona váží.”
Kohn chvíli přemejšlí a pak povídá: „Podívají se, mají docela dobrý nápad, souhlasím s tím. Vážení proběhne za měsíc.”

Potkali se dva domorodci v australské buši. Jeden má bouli na hlavě a proto se ho druhý ptá: „Prosím tě, od čeho máš tu bouli na hlavě?”
„Ále,” odpoví ten druhý, „udělal jsem si nový bumerang a ten starý jsem zahodil...”

Wunderrebe z Téméšváru byl požádán židovskou obcí v Chelmu, aby dal posudek na uchazeče o tamější rabínský stolec.
„Je jako Mojžíš, jako Šalomoun, a jako Aristotelés,” zněla odpověď.
Chelmští se zaradovali a uchazeče přijali a uvedli do úřadu a nestačili se divit. Nový rabín brumlá, mumlá, skuhrá a jediný se svým vtipům chechtá, nebo co. Je to člověk lehkomyslný a nedoučený. Chelmští za čas s výčitkou píší wunderrebemu do Téméšváru. Přijde odpověď: „Co byste ještě chtěli? Napsal jsem vám pravdu. Jako Mojžíš koktá, jako Šalomoun běhá za ženskými a hebrejsky umí asi jako Aristotelés.”

Vpadne do saloonu kovboj, přes celý podnik ustřelí barmanovi láhev whisky v ruce a povídá frajersky: „I’m Billy.”
Za chvilku se dveře rozlítnou znovu, vpadne jiný kovboj, ustřelí barmanovi doutník u huby a pronese drsně: „I’m Johny!”
Potřetí se rozletí dveře, třetí kovboj tasí, ustřelí barmanovi hlavu a říká potichu: „I’m sorry.”

Mr. Bloomfield jde po Regent Street kolem obchůdku s delikatesami. Úslužný prodavač se hned nabízí: „Mohu vám nějak pomoci, sire?”
„Nu, dejte mi půl kila lachs.”
„Ne ne, vy myslíte, sire, uzeného lososa.”
„Well, tak tedy půl kila uzeného lososa.”
Prodavač: „Ještě něco prosím, sire?”
„Nu, deset blincesů.”
„Ne ne, vy myslíte, sire, lahůdkové palačinky.”
„Well, tak tedy deset lahůdkových palačinek.”
Prodavač: „Ještě něco prosím, sire?”
„Nu, půl kila tady těch gansleber.”
„Ne ne, vy myslíte, sire, paštiku z husích jater.”
„Well, tak tedy půl kila té paštiky a byl bych rád, kdybyste mi to mohli dodat domů v sobotu na tuhle adresu...” a vytahuje vizitku.
Prodavač se ale rozhořčeně ohradí: „Kouknou, sire, my ale o šábesu nepracujeme...”

Jde pražskou temnou uličkou africký student a proti němu pan Pivoňka, samozřejmě v podroušeném stavu. Drcne opilec do studenta, student řekne pardon a usměje se...
„Zatracený chlape,” durdí se pan Pivoňka, „to jsi nemohl vystrčit ty bílé zuby dřív?”

Skot si koupil rádio a druhý den ho přinesl zpět do obchodu reklamovat.
„Copak nehraje?” divil se prodavač.
„Ale jo, rádio hraje, ale ta kontrolka svítí tak slabě, že se při něm nedá vůbec číst.”