Vtipy o národech a menšinách

Jde pan Kohn po ulici, přemejšlí, a najednou houkání, a řítí se na něj Mercedes. Pan Kohn, jak je zamyšlenej, zamotá se a upadne. Auto zastaví a z něj vystoupí pan kardinál. Začne se vyptávat: „Co se jim stalo, pane Kohn?”
Pan Kohn na to, že prej nic, jenom se mu zatočila hlava. Pan kardinál, že ho teda aspoň zaveze domů. Tak přijedou před Kohnův barák, Kohn vystupuje z limuzíny a Sára čučí za záclonou, co se venku děje. Kohn líčí, co se mu stalo, a Sára na to: „Kohn, ty jsi mešuge. Ty máš páteř přeraženou na tři kusy a budeš se s panem kardinálem soudit o náhradu škody.”
Tak jo. Byl soud, Kohn tam přijel na vozejku, vyhrál a dostal dva miliony odškodnýho. Pan kardinál k němu přišel a povídá: „Kohn, poslouchaj, vy, já a Hospodin víme, jak to bylo. Vy už nikdy nebudete chodit, jinak musíte všecky prachy vrátit a ještě vás zavřou!”
Kohn na to: „Pane kardinál, já na tom vozejku teď odjedu na letiště a poletím do Francie, do Lurd, jak je tam ta zázračná voda. A tam, v tý jeskyni, jak je ta Panenka Maria, tak tam se stane zázrak!”

Úředník z banky volá podnikateli, který má u nich účet.
„Pane Laitner, při měsíční uzávěrce jsme zjistili, že jste přečerpal svůj účet.”
„O kolik?”
„Máme u vás tisíc korun.”
„A kvůli tomu mě otravujou?”
„Dovolte...?”
„Jaké dovolte? Jaký zůstatek jsem měl předešlý měsíc?”
„Moment... deset tisíc korun.”
„Tak to viděj. Já měl u nich desetkrát tolik, a volal jsem jim kvůli tomu?”

Jaký je rozdíl mezi cikánem a Davidem Lafatou?
Lafata kope za Spartu a cikán kope za Telefónicu.

Kornfeld je na služební cestě v Pekingu. V pátek večer nemá co na práci, a tak po složitém vyptávání najde konečně místní synagogu. Obleče si svou talit, modlitební šálu, a začne se modlit. Všude kolem se modlí samí Číňané. Po bohoslužbě k němu přistoupí čínský rabín a zdvořile se ho zeptá, co že tam pohledává.
„Nu, jako každý pátek jsem přišel do synagogy.”
„Vy jste Žid?” ptá se rabín.
„No ovšem.”
Rabín si ho změří dlouhým pohledem: „Ale nevypadáte!”

Jaký je nejkratší vtip o Židech?
Žid dá.

Pan Munk dělá v jednom chasidském městečku kšefty. Náhodou se dostane do ulice, na jejímž konci je něco jako vyvýšený posed a v něm sedí člověk a kouká po krajině.
„Haló, pane, co to tam dělají?”
„Vědí,” odpoví muž v budce, „náš rabín mi platí za to, abych každý den vyhlížel příchod Mesiáše.”
„A kolik jim za to platí?”
„No - nic moc, ale aspoň mám jisté zaměstnání do konce života.”

„Včera u mě byl Jakubovič a chtěl mě spráskat,” povídá Pick Taussigovi.
„A jak to věděj, že chtěl?”
„No, kdyby nechtěl, tak by to byl neudělal!”

Berman stojí u hrobu své manželky a pláče. Po chvíli však přistoupí jeho podnájemník Kipnis a pláče jako o život. Berman na to povídá: „Kipnis, neberou si to tak, však já se ožením znovu!”

„Můj starej měl včera takový větry,” povídá Eskymačka sousedce, „že odprděl sníh na dvacet metrů od našeho iglú!”

„Dežo, kolik sis vydělal v posledním zaměstnání?”
„Deset tisíc!”
„A s přídavkama na děti?”
„Vždyť říkám - deset tisíc!”