Vtipy o národech a menšinách

Ptá se ve skotské rodině pětiletý vnuk Patrick svého dědy: „Dědo, táta říkal, že prý by sis pro jednu penny nechal koleno vrtat, je to pravda?”
„A ty máš penny?” děda na to.
„Budeš se, dědo, divit, ale mám.”
„Tak, chlapče, neváhej a přines nářadí...”

Kovboj vlétl do saloonu a zařval: „Hej, barmane, sklenici vody!”
V tu chvíli na něm spočinuly tázavé pohledy všech návštěvníků.
„No, co koukáte?” zvolá kovboj. „Jsem utahanej jako kůň!”

Abeles u právníka: „Já si je najmu, ale musejí mi napřed zaručit, že ten případ vyhrajou.”
„Tak mi nejdřív povězte, oč se jedná,” vybízí ho právník.
Abeles vypráví příběh plný podvodů a machinací. Když skončí, tak právník řekne: „Výborné, tento spor se nedá prohrát.”
„Panebože, to je hrůza,” spustí Abeles nářek.
„Co se děje?” vyptává se právník.
„Já jim to vylíčil z pohledu druhý strany.”

Jedou dva Skoti v kupé ve vlaku z Glasgowa do Aberdeenu. Ten jeden vytáhne dýmku, nacpe si ji a začne blaženě pokuřovat. Ten druhý jak to viděl, vytáhl také dýmku a začal se prohledávat a říká: „Já mám dnes smolný den, zapomněl jsem zápalky doma, mohl byste mi prosím vás jednu věnovat?” ptá se toho naproti.
Ten v sobě potlačí tu svou skotskou šetrnost a s kyselým výrazem mu tu zápalku podal. Ten poděkoval a začal se znovu prohledávat.
„Hergot, já mám dnes opravdu smůlu, já zapomněl i tabák!”
Skot naproti: „Tak mi tu zápalku vraťte, stejně ji nebudete potřebovat...”

Skot McCormick šel se svým šestiletým synem Patrickem v Aberdeenu na pouť. No a jako na pouti spousta atrakcí a také tam prodávali cukrovou vatu, zmrzlinu a mnoho jiných dobrot. Patrick žadoní po otci: „Tati, kup mi zmrzlinu.”
Táta jako pravý Skot se chvíli ošíval, pak mu tu zmrzlinu koupil. Když už bylo Patrickovi asi osmnáct let, tak byl se svým otcem na fotbalovém derby Celtik - Rangers, no a jako ještě student, nevydělával, tak poprosil otce, zda by mu mohl na občerstvení koupit pivo. Otec chvíli přemýšlel a pak prohlásil: „Člověče, neblázni - na zmrzlinu pivo?!”

Močí cikán v kolejišti. Náhle se z ampliónu ozve: „Občane, okamžitě položte ten kabel!”

Khon přijde jednou domů dřív a nachytá ženu v posteli se svým přítelem Steinem. Smutně se na něj podívá a říká: „Teda Stein, tomu nerozumím. Já musím, ale kdo jich nutí, to nechápu!”

Zeptali se Blumenfelda: „Oženil se vám prý syn. Udělal to z lásky, nebo kvůli penězům?”
Blumenfeld: „Z lásky k penězům.”

Přidělí kapitán vojáka cikána do skladu proviantu a říká mu: „Cikáne, dávej pozor, aby se něco neztratilo, to není sranda.”
„Bez starosti, pan kapitán.”
Za týden je inventura, chybí pytel mouky.
„Cikáne! Kde je ta mouka? Že tě dám zavřít!”
„Joj, pan kapitán, myši sežrali!”
„Hm... Tak proč jsi to neohlásil? Máš vzít jed a myši vyhubit. A stejně ti nevěřím.”
„Ať shniju, pan kapitán, spolehněte se!”
Za týden další inventura, schází pytel cukru.
„Cikáne! Kde je ten pytel cukru, ty neřáde?! Rozkrádáš zboží - že zavolám vojenskou policii, aby to vyšetřila?!”
„Joj, pan kapitán, tolik myší vy v životě neviděl. Pochytat se nedají, ony cukr sežraly...”
„A zrovna pytel cukru?!”
„Joj, pan kapitán, celý pytel sežraly...”
„Poslouchej, dám ti poslední šanci, ale jak ti zase MYŠI něco sežerou, strčím tě do basy, až shniješ! Jasný?!”
„Rozumím, pan kapitán.”
Za týden opět inventura, chybí celá piksla pepře.
„Cikáne, pojď sem! Pětikilová piksla pepře, mizero jeden, teď jsi skončil!”
„Joj, pan kapitán, vy neuvěříte, co stalo! Jdu po skladu, poctivo hlídám, tu slyším, že něco kýchá. Kdo je tam - a ona myš, sedí, žere pepř a pláče!”

V džungli zabloudí Francouz, Angličan a Čech. Chytí je domorodci a náčelník jim povídá: „My už sice lidi nežereme, ale máme tady zlého lva lidožrouta. No a to víte, nás je málo, tak vás obětujeme. Ale protože jsem lidumil, máte před smrtí každý jedno přání.”
Angličan řekl: „Chci krásnou ženskou.” Dostal ji a pak se po něm lev jen olízl.
Francouz řekl: „Chci dobré jídlo.” Najedl se a pak se po něm lev jen olízl.
Čech řekl: „Já chci dvě perfektně vychlazená plzeňská piva.”
Trvalo to sice 14 dní, než mu je sehnali, ale pak to stálo za to. Čecháček piva vymlaskl, domorodci ho strčili ke lvovi a čekali, co bude. Lev si k němu dvakrát čichl, třikrát se olízl a lehl si vedle něho. Domorodci chvilku koukali a pak ho začali oslavovat jako šamana.
Když skončili oslavy, náčelník se ho zeptal: „Ty, Pepo, jak si to vlastně s tím lvem dokázal?”
„Poslyš, náčelníku, už jsi viděl Plzeňáka po dvou pivech sežranýho?”