Vtipy o národech a menšinách

Víte, že šmoulové opravdu existují?
Zjistili jsme, že jsou to vyhublí Somálci, kterým je taková zima, že modrají.

Ztroskotá loď a zachrání se pouze Rus, Američan a Čech. Doplavou na nejbližší ostrov a vtom je najde banda lidožroutů. Zavedou je za hlavním šamanem a ten jim říká: „Každému z vás dám dvě velké, tříkilové skleněné koule a kdo mi s nimi ukáže něco, co jsem ještě neviděl, toho pustíme, ostatní sežereme.”
Zavede každého do jiného stanu a dá jim na to dvacet minut. Za dvacet minut jde do stanu k Rusovi. Ten s těma koulemi různě žongluje a hází a šaman za deset minut vyjde ven a říká: „Je to sice hezký, ale už jsem to párkrát viděl.”
Tak zaleze do stanu k Amíkovi. Ten ty koule telepaticky přemísťuje z místa na místo. Za pět minut šaman vyleze a říká: „Je to sice hezký, ale jednou už jsem to viděl.”
Tak jde teda do stanu k Čechovi, za deset vteřin vyleze, nevěřícně kroutí hlavou a říká: „Tak to jsem teda ještě neviděl, on jednu kouli ztratí a druhou rozbije.”

„Jdu se utopit,” oznamuje příteli Skot.
„Zbláznil ses?” diví se kamarád. „Ve svých nejlepších šatech?!”

Obchodní cestující vnucuje Skotovi kufr a Skot říká: „Prosím vás, na co by mi byl kufr, pane?”
„Podívejte se, třeba až někam pojedete, tak si do něho dáte šaty, ne?”
„He he he, vy jste chytrej. A to potom jako pojedu v podvlíkačkách, jo?”

„Tati, ty jsi byl nedávno v Polsku, řekni mi, co to je litr?”
„Tak to nepůjde, protože už po půl litru jsem o sobě nevěděl!”

V saloonu visí oběšenec. Přijde šerif a povídá barmanovi: „Hej, šéfiku, pověste si toho chlapa na věšák!”

Paní Fleichsmanová platí účet v penziónu v jednom izraelském letovisku.
„Tak jakpak se jim u nás líbilo?” vyzvídá majitel.
„Popravdě řečeno, to jídlo, co tu podávájí... Je příšerné... A takové mrňavé porce.”

Z vyprávění strýčka Toma: „Jak tak jdu po prérii, co nevidím - bizon. Podívám se líp, a opravdu ho nevidím!”

Hádají se dvě ženy, co která z nich nosí pod sukní. Zaslechne to Skot a říká: „Nevím jak vy, ale já pod ní nenosím nic!”

„Kohn, příteli, otázečku: Kolik by snědli pěkně vypečenejch rohlíčků na lačný žaludek?”
Kohn se zasní: „Tak tři, čtyři.”
„Prdlajs, jeden!” směje se Roubíček. „Ostatní by už nejedli na lačno!”
Kohn přijde domů: „Sára, kolik bys snědla rohlíčků na lačno?”
„No, sotva jeden,” je překvapená Sára.
„To je škoda,” říká smutně Kohn, „mohl jsem ti říct bezvadnej vtip.”