Vtipy o národech a menšinách

V Rusku jsou jen tři možnosti jak zemřít:
První - hlad.
Druhá - otrava alkoholem.
Třetí (nejjistější) - z opozice kandidovat na prezidenta.

Tři pánové - pan Kohn, pan Roubíček a pan Stern - jednou zasednou v kavárně k partii mariáše. Hra se zdárně rozvíjí a pojednou pan Roubíček zahlásí betla... a v tom momentě ho trefí šlak ze vzrušení. Pana Roubíčka odvezou a všichni jsou z toho moc a moc smutní. I tu pan Stern pojednou praví: „Musím se podívat, jestli Roubíček neměl toho betla vyloženýho, já jsem mu na něj totiž chtěl dát flek...”

Grosmutra poučuje svého vnoučka - malého Izáka: „Nikdy nepij vřelý čaj!”
„Proč?” ptá se malý Izák.
„Protože ti praskne měchýř a opaříš si nohy.”

Za vesnicí kdesi na Ukrajině se našla mrtvá dívka. Židovská obec se shromáždila a v hrůze očekávala pogrom. V tom se objeví jeden ze souvěrců a volá: „Nesu dobrou zprávu, ta mrtvá holka je naše Sára!”

Fischel Farkes povídá svému bohatému synovci, žijícímu v Haifě: „Pojď, přestěhuj se k nám do našeho malého kibucu.”
„To je to tam tak krásné, že mě tam lákáš?”
„Krásné? Je to to nejošklivější místo, které znám.”
„Hmm, a co počasí?”
„No, možná nejhorší v celém Izraeli.”
„Tak proč mě tam, proboha, lákáš?”
„Tak se podívej na statistiky. Ještě nikdy tu neumřel nikdo bohatý!”

Přepadnou Brettschneidera doma lupiči: „Brettschneidere, dej sem zlato, nebo se rozluč se životem!”
„Inu, když si mám vybrat, dám radši zlato. A kolik zlata byste si tak představovali, pánové?”
„No... tak... sto kilo!”
„A nemohlo by být sto tři kila?”
„No proč ne, klidně sto tři...”
„Sáro, zlato moje, přišli si pro tebe!”

Poslední lotyšský předsovětský prezident Karlis Ulmanis po svém odstoupení v roce 1940 záhadně zmizel. Informace o něm byly nalezeny až v roce 1993 v psychiatrické léčebně v Krásnovodsku, kde zemřel v roce 1942. V jeho diagnóze bylo napsáno: „Tvrdil, že je lotyšským prezidentem.”

Skot a Žid večeří spolu v restauraci. Po dobrém jídle a pár skleničkách nadejde nevyhnutelný okamžik - vrchní předloží účet. K jeho údivu se ozve hlas Skota: „Platím já.”
A světe zboř se, opravdu zaplatí.
Ráno se v novinách objeví palcový titulek: „Na zapadlém místě nalezena mrtvola židovského břichomluvce!”

Dva židovští gentlemani se procházejí po ulici, když jeden zahlédne cosi ležet na kraji silnice u chodníku. Sehne se pro to a povídá: „Hele, podívej, co jsem našel. Výplatní pytlík, a vypadá plný.”
Když ho otevře, zatváří se hrozně otráveně a smutně. Přítel povídá: „Co se tak mračíš? Našels přece výplatní pytlík, ne?”
„Já vím, ale koukni se, jaký daně platím!”

Potkají se dva Židi: „Tak jsem si založil černošskou kapelu.”
„Jo, a kdo tam hraje?”
„No já, Kohn, Roubíček, Silberstein a Ivanov.”
„Ivanov?”
„Jo, to je jeden Rusák, to víš, ty se nacpou všude, i do černošský kapely!”