Vtipy o mrtvolách a smrti

Tonda s Pepou byli nejlepší kamarádi. Když se přehoupli přes padesátku, uzavřeli dohodu, že až jeden z nich zemře, vrátí se na zem říci tomu druhému, jak to na onom světě, je-li nějaký, vypadá.
Pár let na to složí Tondu infarkt. Týden po jeho skonu slyší Pepa v noci známý hlas: „Pepku, vstávej!”
„To jseš ty, Tondo? Tak ty jsi mi to fakticky přišel říct. Tak jaké to tam je?”
„Naprosto super! Užívám si jako nikdy, denně mám spoustu partnerek a vůbec mě to neunavuje.”
„No to je senzační... Nikdy bych si nemyslel, že by to v nebi mohlo tak vypadat.”
„Ale já nejsem v nebi, Pepku.”
„Cože, ty jsi v pekle?”
„Ani v pekle. Prodělal jsem reinkarnaci. Jsem teď králík.”

Dva chudí archeologové najdou mrtvolu a ten jeden ji začne jíst a ten druhej na něj zařve, ať to nejí. A tak to tedy vyplivne a ten druhej řekne: „Dík, žes mi to ohřál.”

Smrtka zaklepe na dveře: „Dobrý den, odčítání lidu!”

„Prý vám zemřela babička?”
„Ano, před dvěma týdny!”
„Vždyť jsem ji ještě včera viděla v okně...”
„To jo, museli jsme ji tam dát - pošťačka roznášela důchody!”

Nemocnice. Ředitel se ptá pacienta: „A na co si stěžujete?”
„Na únik informací. Agent pohřební služby přijel dříve, než vaše záchranka.”

Pán píše testament a nadepisuje ho „Moje první vůle”.

Muž hledal místo pro svůj hrob. Našel. Ptal se přítele, zda je to vhodné místo. Přítel se rozhlédl: „Moc hezké. Ale vlhké a nezdravé!”

Jsou dva milenci, kteří se hodně zajímají o duchovní věci a reinkarnace. Slíbí si, že když některý z nich zemře, ten druhý se pokusí přesně za 30 dní navázat s partnerem na onom světě kontakt. Mladík se naneštěstí za pár týdnů zabije v autě. Jeho láska dostojí svému slibu a přesně za 30 dnů se s ním pokusí navázat kontakt. Uspořádá seanci a zvolá: „Johne, Johne, tady je Marta. Slyšíš mě?”
Přízračný hlas jí odpovídá: „Ano, Marto, tady je John. Slyším tě.”
Marta se se slzami v očích ptá: „Ach, Johne, jaké to tam je?”
John: „Je tu krásně. Je tu blankytná obloha, lehký vánek, většinu času svítí slunce.”
„Co tam celý den děláš?” ptá se Marta.
„No, Marto, vstáváme před úsvitem, dáme si nějakou dobrou snídani a do oběda neděláme nic jiného, než že se milujeme. Po obědě si zdřímneme tak do dvou a pak se zase milujeme asi tak do pěti. Po večeři se do toho dáme znova a děláme to až do jedenácti večer a pak jdeme spát.”
Marta je poněkud překvapená: „Opravdu to takhle vypadá v nebi?”
„V nebi? Já nejsem v nebi, Marto.”
Marta: „Tak kde teda jsi?”
John: „Já jsem králík v Arizoně.”

Zemřel boháč. Notář čte poslední vůli: „A Karlovi, kterému jsem slíbil, že si na něho vzpomenu v závěti, posílám srdečný pozdrav.”

Vdova otevřela kondolenční telegram a čte: „Dovolte, abych vám popřál šťastnou a veselou upřímnou soustrast!”