Vtipy o sadistech

Víte, jak sadista léčí zaražené prdy?
Vyražením zubů.

Napomíná maminka synka: „Románku, nekopej dědečka do hlavičky, okopeš si botičky!”

Přátelé jsou jako stromy. Když do nich mlátíš sekyrou, umřou.

Dítě prosí matku: „Maminko, přestaň už otloukat tátovi hlavu o zeď, nemohu se soustředit na domácí úkoly.”

Baví se dva sadisti: „Tobě se líbí oči mojí ženy?”
„Líbí.”
„Tak si je vezmi.”

Chodí Vendelín po lese a kouká, co by provedl. V tu ránu vidí, jak na pařezu stojí ptáček. Blíží se pomalu k němu a když to ptáček nečeká, chytne ho do ruky a říká: „Dokud mi, ptáčku, nezazpíváš tu moji, tak tě nepustím.”
Ptáček chudák neví kterou a jako první ho napadne: „Na okoř je cesta...”
Ale má smůlu, protože to není Vendelínova oblíbená a dostane pohlavek.
Ptáček si vzpomněl na další a zpívá: „Pec nám spadla, pec nám spa...”
No, ale než dozpívá první sloku, tak dostává další pohlavek.
Vendelín už podrážděně praví ptáčkovi: „Jestli do třetice nezazpíváš tu moji, tak uvidíš!”
Ptáček polkne a se strachem v hlase zpívá písničku, o které se domnívá, že bude Vendelínova oblíbená: „Prší, prší, jen se leje...”
Ale opět nenechá Vendelín ptáčka dozpívat ani první sloku a bezkompromisně mu zakroutí krkem. Pak si všimne králíčka, kterej celou situaci sledoval už od začátku, a kráčí pryč z lesa, ale králíček ho ještě zastaví a se zvědavým tónem se ho ptá: „A která je vlastně ta tvoje?”
„No, přece: Kdepak, ty ptáčku, hnííízdo mááš...”

Jde muž po ulici a v zádech má nůž. Přijde k němu druhý muž a povídá: „Prosím vás, nechcete pomoct, vždyť máte nůž v zádech.”
První muž si ho vytáhne a povídá: „Dík, ale ten není můj.” A bodne si ho zpátky.

Ptá se Pepíček tatínka: „Tati? Proč má ten pán tak daleko hlavu od těla?”
A tatínek mu říká: „Ále, Pepíčku, nekecej a utři tu sekyrku.”

„Děti, nehoupejte se na dědečkovi všechny najednou,” říká tatínek, „nebo vám ho odříznu!”

Připlazí se dítě bez nožiček domů a máma mu nadává: „Ty grázle, kde jsi nechal ty nový boty?!?”