Vtipy o mrtvolách a smrti

Je ti smutno?
Nikdo tě nechce?
Nikdo tě nemá rád?
Nikdo tě ani nepolíbí?
Nikdo tě nepohladí?
Chceš pochovat? Tak nám zavolej! My tě pochováme.
Tvůj pohřební ústav.

Jde kostra do masny a prodejce se jí ptá: „Co si dáte?”
Kostra odpoví: „Nic, jen se tak koukám, co se zrovna nosí.”

Až jednoho dne umřu, nic na tomto světě se nezmění, jen několik mých věřitelů se zachvěje jak po ránu květiny.

Starší dáma se rozhodla připravit svoji poslední vůli a sdělila svému duchovnímu svá dvě poslední přání. Jednak si přála být zpopelněna a za druhé si přála být rozptýlena v obchodním domě Tesco.
„V Tescu,” užasl duchovní, „proč v Tescu?”
„Budu mít jistotu, že za mnou děti přijdou aspoň jednou za tejden.”

„Tak jak se necháte pohřbít - žehem nebo klasicky?”
„Ani nevím, manžel mi furt říká, abych se šla vycpat!”

Jednou jsem se takhle procházel po hřbitově a najednou vidím děvče, které se jen tak prochází mezi hroby a smutně kouká. Zeptal jsem se jí: „Ty tady máš nějakého příbuzného?”
Odpověděla: „Ne, ale za chvíli asi budu mít.”
„Jak to,” zeptal jsem se.
„No on děda špatně vypadá.”

„Tak vidíš, táto,” praví vyčítavě paní Nováková, „za ty peníze, co jsme vyhodili za tu tvou operaci, jsi mohl mít krásný funus!”

Pan Adamec se díval do výtahové šachty, jestli už jede výtah.
Zítra by se byl dožil padesáti let.

Někdo klepe na dveře, pán otevře a tam stojí malá smrtička s malou kosičkou a povídá: „Pane, přišla jsem si pro vašeho křečka.”
Pán říká: „Neotravuj a vypadni.”
Za půl hodiny zase někdo klepe na dveře, pán otevře a tam stojí velká smrtka s velkou kosou a malá smrtička s malou kosičkou. Ta malá říká: „Mami, to je on...”

Proč jsou kostry pořád tak veselé?
Protože jim nikdo nemůže dát za uši.