Vtipy o kultuře a umění

„Tady se píše, poznámka autora. Drahá, nevíš, kdo to napsal?” ptá se ženy při pročítání svých děl sklerotický spisovatel.

V newyorském tisku se objevilo oznámení: „Jsem idiot. Moje nepatrná inteligence a hloupé chování mohou být velmi vhodné při pořádání recepcí. Hosté budou pociťovat svou převahu a budou spokojeni.”

Rozčílená jeptiška jde zahradou, lomí rukama a volá: „Sodoma Gomora! Sodoma Gomora!”
Potká zahradníka a ten se jí ptá, co se stalo.
„Jdu po cestě, slyším šramot za křovím, podívám se blíž a tam ONA a ON. Kouknu na druhou stranu a tam ONA a ONA. Za dalším keřem ON a ON. Prostě něco strašného.”
Zahradník se jen usměje a říká: „Tak to buďte ráda, že jste nešla ještě dál... Tam jsem byl JÁ a JÁ.”

„Co to čteš?”
„Kvantovou fyziku.”
„A proč držíš knihu vzhůru nohama?”
„Je v tom nějaký rozdíl?”

„Píšu průkopnickou poezii,” vychloubá se přátelům básník. „Místo tradičních veršů A-B-A-B používám netradiční B-A-B-A.”

Modlitba musí zůstat bez odezvy, jinak by to nebyla modlitba, ale obchodní jednání.

Sejde se katolický kněz, mohamedánský imám a židovský rabín. Baví se o víře a začnou si také povídat o síle modlitby. Katolický kněz říká: „To jsem jednou šel zaopatřovat nemocného do vzdálené vesnice. Jdu přes les, pole a louky, naráz se přihnaly mraky, šílená bouřka, průtrž mračen, nebylo kam se schovat. Tak kleknu, prosím Boha o ochranu. Naráz - všude okolo liják, nade mnou modrá obloha a já jsem v suchu došel až k cíli!”
Mohamedán na to: „To je nic, tobě šlo jen o zdraví, mně šlo přímo o život. Jel jsem na velbloudu pouští. Naráz se přihnala písečná bouře, nebylo kam se schovat. Padnu k zemi a prosím Alláha o ochranu. Naráz - všude okolo bouře, nade mnou modrá obloha a já jsem v bezpečí dojel k cíli!”
Židovský rabín se ušklíbne: „Pánové, to není nic proti tomu, co jsem zažil já. Jdu v sobotu v Paříži po hlavní ulici a naráz uvidím na zemi plnou peněženku. Chci ji zdvihnout, ale naráz si uvědomím, že je sobota - šabat a já se nesmím dotýkat peněz. Přece tam ale tu peněženku nemůžu nechat ležet. Pozvednu oči k nebi, modlím se k Hospodinu. Naráz - všude okolo sobota, nade mnou úterý!”

Babička s Barunkou na návštěvě u kněžny nedopatřením urazí u sochy šulínka. Babička ho rychle nasadí, ale ten směřuje místo dolů nahoru. Kněžna si toho všimne, ale Babička jí vysvětluje: „Jsem si jista, vždycky, když jsem ho viděla, byl směrem nahoru!”
„Šťastná to žena!” praví smutně kněžna.

Jde chlápek kolem řeky a najednou vidí zelenou žábu, která říká: „Hej ty, pojď sem.”
Tak teda přijde blíž, a žába na něj: „Zvedni mě!”
Sebere ji a žába mu povídá: „Když mě políbíš, proměním se v krásnou mladou ženu a udělám, cokoliv budeš chtít.”
Chlap šoupne žábu do kapsy a jde pryč. Ta se v kapse vrtí a křičí: „Hej, vyndej mě z tý kapsy!”
Chlapík ji vyndá z kapsy a žába se rozzlobí: „Říkala jsem ti, že když mě políbíš, proměním se v krásnou mladou ženu a udělám, cokoliv budeš chtít!”
Chlápek na to: „Víš, ve svém věku si radši nechám mluvící žábu!”

Přijde Matka Tereza k nebeské bráně. Zatluče. Za chvíli se otevře okýnko a vykoukne svatý Petr.
„Aha, to jsi ty, tak pojď dál. Zrovna je čas večeře.”
A tak Matka Tereza dostane párek s hořčicí. Poděkuje a jde spát. Je ráno, snídaně, opět párek s hořčicí. Oběd, párek s hořčicí. Večeře, párek s hořčicí. To už bylo Matce Tereze divné, a tak říká: „Víš, Petře, já jsem skromná a je mi jedno, co jím. Ale řekni mi, proč je pořád jen párek s hořčicí?”
A svatý Petr říká: „A viděla jsi tu někoho kromě nás? A pro dva se přeci nevyplatí vařit.”