Kdysi se přestěhovala redakce jehovistických publikací k brooklynskému mostu. Neznali tamější častý úkaz, že bouřková mračna se pohybují v nepatrné výšce, mezi mrakodrapy. Proto při první takové bouřce, když venku nastalo temno křižované blesky, přistoupil šéfredaktor k oknu a zálibně si mnul ruce, řka: „Už to začalo, už je to tady.”
Mnich takhle před kostelem opravuje prkenný plůtek u zahrádky. Poblíž postává malý kluk a zamyšleně jej pozoruje. Mnich se po chvíli zeptá: „Chceš se mnou hovořit, dítě?”
„Ne, já tu jen čekám.”
„Na co čekáš?”
„Chci vědět, co řekne mnich, když se praští kladivem do prstu.”
Babička vezme vnuka poprvé do kostela a všechno mu ukazuje. Pak se zastaví před svatostánkem a modlí se. Malého zaujme červená barva věčného světla. Dlouho se na ně dívá a nakonec se zeptá: „Babi, kdy tam konečně naskočí zelená, abychom mohli jít dál?”
Princ rozvázal princezně, přivázané ke skále, pouta a ona se rozčílila: „Pitomče, kdybych tady vydržela ještě jeden den, tak jsem se dostala do Guinessovy knihy rekordů!”
Ve společnosti přímo v Rio de Janeiro.
„Mistře, je to pravda, že se denně koupete v mléce? A proč to děláte?” ptá se hostitelka populárního herce.
„Víte, milostivá, protože jsem v životě ještě neobjevil tak vysokou krávu, pod kterou bych se mohl sprchovat.”