Černý humor

Krátkozraký požárník dvě hodiny hasil zrzavou ženu.

Chodí Vendelín po lese a kouká, co by provedl. V tu ránu vidí, jak na pařezu stojí ptáček. Blíží se pomalu k němu a když to ptáček nečeká, chytne ho do ruky a říká: „Dokud mi, ptáčku, nezazpíváš tu moji, tak tě nepustím.”
Ptáček chudák neví kterou a jako první ho napadne: „Na okoř je cesta...”
Ale má smůlu, protože to není Vendelínova oblíbená a dostane pohlavek.
Ptáček si vzpomněl na další a zpívá: „Pec nám spadla, pec nám spa...”
No, ale než dozpívá první sloku, tak dostává další pohlavek.
Vendelín už podrážděně praví ptáčkovi: „Jestli do třetice nezazpíváš tu moji, tak uvidíš!”
Ptáček polkne a se strachem v hlase zpívá písničku, o které se domnívá, že bude Vendelínova oblíbená: „Prší, prší, jen se leje...”
Ale opět nenechá Vendelín ptáčka dozpívat ani první sloku a bezkompromisně mu zakroutí krkem. Pak si všimne králíčka, kterej celou situaci sledoval už od začátku, a kráčí pryč z lesa, ale králíček ho ještě zastaví a se zvědavým tónem se ho ptá: „A která je vlastně ta tvoje?”
„No, přece: Kdepak, ty ptáčku, hnííízdo mááš...”

Jak vystrašit návštěvníky hřbitova?
Bezprizorně se tam toulejte a ptejte se, kde to jste a co je za rok.

Policista: „Tak vy tvrdíte, že jste toho nebožáka vytáhl z vody, potom se vám však vytrhl z rukou, běžel k nejbližšímu stromu a oběsil se. Proč jste ho neodřízl?”
Občan: „Já jsem si, prosím, myslel, že se suší.”

„Tati, co to je potrat?”
„Já nevím. Zeptej se sestřičky.”
„Ale já nemám sestřičku.”

Ptá se kapitán atomové ponorky navigátora: „Nevíte, co to bylo za šum asi před deseti minutami?”
„Ale... palubnímu inženýrovi došel radiogram, že jeho žena odjela s milencem do Benátek.”

Turisté jsou i se svým průvodcem zajati nepřátelskými kanibaly. Černošský průvodce vyzvídá na náčelníkovi, co s nimi mají v úmyslu. Pak překládá turistům: „Pozvali nás na večeři.”
„A co bude k jídlu?”
„Náčelník nám dává vybrat - jestli prý chceme udělat s brambory nebo s kukuřicí ve vlastní štávě.”

Stojí sebevrah na mostě a zasmušile hledí do tmavé vody. Přivolají k němu lékařskou pomoc. Psychiatr se snaží zachránit, co se dá: „Neblbněte, člověče! Myslete na své rodiče, na děti, na ženu...! Počkejte, na ženu raději nemyslete.”

„Tati!” volá malá Hanička. „Už můžeš ten prst z toho vodovodního kohoutku oddělat!”
„Jak to, už je tady instalatér?”
„To ne, ale hoří dům!”

V Sing Singu popravovali nebezpečného zločince, který byl znám svým humorem. Popravě bylo přítomno několik novinářů a jedna mladá reportérka. Když odsouzenec seděl již na elektrickém křesle, ptali se ho: „Máte ještě nějaké přání?”
„Mám,” pravil gangster kavalírsky. „Já sedím a tamta dáma stojí. Mohl bych jí nabídnout své místo?”