Neužitý manžel

S posledními paprsky večerního slunce se tmavá postava sklání nad hrobem. Usedavě pláče. Přijde k ní stařenka a snaží se jí trochu ulehčit.
„Byl tak hodný, můj manžel,” svěřuje se uplakaná postava, „vůbec jsem si ho neužila!”
„Umřel mladý?” vyptává se stařenka.
Tmavá postava se ještě víc rozpláče: „Dožil se požehnaných devadesáti tří let.”
„To jste se tak pozdě vdávala?” diví se stařenka.
„Ne, v devatenácti,” vzlyká temná postava, „pouhý rok před mojí smrtí.”