Vtipy o zvířatech a přírodě

Zajíc běhá po lese. Potká veverku, jak kouří jointa a povídá: „Veverko, co to děláš! Celý život máš před sebou a takhle si ho ničíš. Pojď si raději zaběhat, uděláš tím něco dobrého pro sebe.”
Veverka na to: „Máš pravdu, zajíci.”
Zahodí jointa a běhá s ním. Jak tak běží, potkají lišku, která zrovna natahuje perník do stříkačky. A zajíc zase: „Liško, co to děláš! Celý život před sebou a takhle se ničíš. Pojď si radši zaběhat.”
Veverka se přidá: „Liško, podívej, já těch jointů taky nechala. Udělej taky to správné rozhodnutí. Nenič si zdraví!”
Liška se nakonec poddá: „Máte pravdu, jak jsem mohla být tak slepá.”
A všichni tři běží dál. O kus dál potkají vlka, jak tahá herák natvrdo. Zajíc spustí: „Vlku, co to děláš! Nenič si zdraví, pojď si raději zaběhat.”
Veverka s liškou ho taky přemlouvají: „Podívej, vlku, zajíc nás taky svým čilým zdravým pohybem přesvědčil, že jsme s tím přestali.”
Vlk na to: „To se nedivím, že zajíc vypadá tak zdravě, čile. Von, když si dá extázi, je pak moc hyperaktivní!”

Po lese chodí strašně naštvaný medvěd. Všude okolo sníh, mrzne až praští. Medvěd tu kopne do jedličky, tam do zajíce, vlkovi rozbije hubu a při tom si mrmlá: „Proč jsem kurňa v září pil to kafe...?!”

Sedí takhle dvě mouchy na lejně a jedna z nich si... prdne. Ta druhá se na ni tak divně podívá a říká: „No fuj, to musíš teď, při jídle?”

Ve Zverimexu: „Potřebuji štěnice, blechy, pavouky a šváby!”
„???”
„Stěhuji se a podle smlouvy musím zanechat byt ve stavu, jak jsem ho převzal!”

Potkají se dvě žížaly a jedna se udiveně ptá: „Hele, kde máš starýho?”
„Ale, kluci ho vytáhli na ryby!”

Ptají se lovce, co ulovil v Africe.
„Tři tygry, pět antilop a deset nouplízáků.”
„???”
„Takový ty černý, zvedá to ruce a křičí: Nou, plííz!”

Mladý tygr honí cestovatele džunglí sem a tam. Tygřice se na něj moc zlobí: „Synku, kolikrát už jsem ti říkala, že si s jídlem nesmíš hrát.”

Jeden starý farmář žil na irském venkově dlouhá léta sám, jen se svým psem. Když jednoho dne jeho miláček zemřel, šel farmář za místním knězem s prosbou: „Otče, bytost mně nejbližší, můj pes zemřel. Mohl byste za jeho duši sloužit alespoň malou mši?”
„Je mi líto, ale bohoslužby pro zvířata v našem kostele sloužit nemůžeme. Ale na druhém konci městečka je nová náboženská organizace. O jejich víře toho moc nevím... snad budou moci pro to zvíře něco udělat.”
„Vyrazím tam rovnou, Otče. Děkuji za radu. Jen se ještě zeptám - myslíte, že takových pět set liber věnovaných za bohoslužbu bude stačit?”
Na to kněz rozhořčeně odpověděl: „Proč jste mi neřekl, že ten pes byl katolík?”

Ředitel zoo se zlobí na opilého zaměstnance: „Jo, máte tady dělat zřízence, ale to ještě, člověče, neznamená, že se zřídíte jako zvíře!”

Zvoní telefon. Zvedne ho pes a povídá: „Haf!”
„Haló? Co prosím?” udiveně odvětí volající.
„Haf!”
„Nerozumím vám.”
„Haf!”
„Jakže, prosím?” diví se muž.
Pes na to podrážděně: „H jako Hugo, A jako Adam, F jako František. Haf!”