Vtipy o zvířatech a přírodě

Dva myslivci se vydali na lov kachen. Ještě se ani pořádně nestačili připravit, když vyplašili celé hejno. Oba rychle zamířili.
„Kterou bereš?” zeptal se první.
„Tu, která spadne první...”

Dva chlapci se vydali objevovat krásy přírody. Po chvíli jeden zasněně řekne: „Slyšíš toho skřivánka, jak krásně zpívá?”
„Jo, slyším,” odvětí druhý hoch, „ale raději mi ho pomoz vyprostit z toho trní!”

Kteří šneci jsou nejchytřejší?
Ti s brýlema.

Baví se dvě prasata.
„Od čeho máš černej ocas?” zajímá se první.
Druhé vysvětluje: „Hospodář potřeboval prošťouchnout komín a nemohl najít štětku.”

Zajede motorista husu. Tak ji vezme a přijde k domečku, kde si hraje chlapeček.
„To byla vaše husa?”
„Ne, my takové placaté nemáme.”

Bavili se dva myslivci: „Můj Azor je, kamaráde, velice inteligentní tvor.”
„Taky jsem si všiml. Kdykoliv zamíříš, lehne si za nejbližší strom!”

Mezi svátečními lovci: „Karle, žiješ?”
„Ano.”
„Pepo, žiješ?”
„Jo.”
„Díky Bohu, vypadá to, že jsem konečně trefil divočáka!”

Zajímá se žába: „Hej hrochu, proč máš tak velký uši?”
„Protože jsem slon!”

Jede chlápek autem a najednou se mu porouchá. Tak vyleze a začne se v něm hrabat. Po hodině kolem něj běží bílý kůň a říká mu: „Jsou to svíčky!”
Chlápek jen nevěřícně zakroutí hlavou.
Zase se v tom hrabe. Po další hodině ten bílý kůň běží nazpátek a znovu mu povídá: „Jsou to svíčky!”
Chlápek ho opět nevnímá.
Po další hodině se situace opakuje, tak se chlápek naštve, vymění svíčky a auto najednou jede. Tak dojede do nejbližší vesnice a tam to vypráví místním lidem, že mu bílý kůň poradil s opravou auta.
A oni na to: „Tak to máte štěstí, protože tady běhá ještě černý kůň a ten tomu vůbec nerozumí.”

Jdou takhle dva chlapi v parku proti sobě. Jeden z nich má na vodítku dva přerostlé pitbuly, sotva je udrží, a druhý takového pískově žlutého, divně vypadajícího psa. Začnou se spolu bavit a nakonec se dohodnou, že je na sebe pustí, aby zjistili, kdo má doma lepší rasu. Oba zavelí svým miláčkům Trhej!, a pak už jen sledují kouli šedivých a žlutých nohou a ocasů.
Po chvilce se najednou mela utiší a v kaluži krve a hromadě chlupů stojí lehce poškrábaný žlutý pes. Bývalý majitel pitbulů se chytne za hlavu a lamentuje: „Sakra práce, šedesát papírů a dva roky piplání v čudu. Chlape, co to je za rasu? Kde jste to koupil?”
„Víte, já ani nevím, co je to za rasu. Já ho dostal od známých, když to bylo ještě štěňátko. Akorát mu pořád stříhám ty divný dlouhý chlupy, co mu rostou kolem krku!”