Vtipy o zdraví a nemocích

Bůh se změnil na doktora a otevřel si praktickou ordinaci. První pacient - invalida na křesle. Bůh mu podá ruku a řekne: „Vstaň a choď!”
Invalida se zvedne z křesla. Když odchází přes plnou čekárnu, ptají se ho ostatní: „Tak co?”
Odpovídal: „Hrůza, kašle na to jako všichni ostatní. Ani tlak se mi nenamáhal změřit.”

Utíkají dva blázni z blázince a před ústavem uvidí dva bicykly. Oba nasednou a prchají pryč. Za městem jeden z nich zastaví a začne si vypouštět zadní kolo. Druhý se ohlédne, a nechápavě se ptá: „Prosím tě, co to děláš?”
A ten druhý odpoví: „Dávám si níž sedlo.”

Přijde chlapík do lékárny v masce.
Lékárník: „To je přepadení?”
Maskovaný: „Ne, to je nákup antikoncepce.”

„Pane doktore, já mám v břichu parlament!” stěžuje si Evžen u lékaře.
„Co že tam máte, člověče?” vyvalí na něj lékař oči.
„Ale, taky se mi to tam vaří, syčí a nevím, kdy to nečekaně vystřelí do prostoru pode mnou a já se z toho podělám!”

Pacient přijde do kanceláře pana psychiatra. Psychiatr se ho ptá: „Co by se stalo, kdybych vám uřízl ucho?”
Pacient odpoví: „Neslyšel bych.”
„A co by se stalo, kdybych vám uřízl obě uši?”
„Neviděl bych.”
Psychiatr se ho ptá: „Jak to?”
„Spadly by mi brýle.”

„Neznáš nějakého dobrého doktora?”
„Znám dokonce dva, staršího, když jsem nemocná a mladšího, když mi v těle něco chybí.”

Ptá se urolog: „Tak co je s vámi, pane?”
A pán na to, že nemůže čůrat.
„No a kolikpak vám je let?”
„No devadesát dva.”
„Milej zlatej, tak to už jste si svoje odčůral...”

„Radostná událost, pane doktore?” povídá udiveně žena, která se právě dozvěděla, že je v tom. „To není možné, vždyť já jsem ještě žádného muže nepoznala!”
„Ale vždyť jste vdaná, máte manžela!”
„Jo vidíte, na toho jsem zapomněla!”

Babička se ptá doktora: „Pane doktore, jak se jmenuje ten Němec, co mi doma schovává věci?”
„Alzheimer, babičko, Alzheimer...”

Přijde Ivetka za maminkou a říká: „Maminko, proč jsem tak jiná než ostatní dětičky?”
„To nevím, Ivetko, dojdi se zeptat tatínka!”
Ivetka sklopí hlavu.
Přijde za tatínkem a ptá se: „Tatínku, proč jsem jiná než ostatní dětičky?”
„To nevím, dojdi se zeptat maminky!”
A Ivetka sklopí druhou hlavu...”