Vtipy o vlacích

Vzteká se strojvedoucí vedle sešrotované mašiny: „Já toho Honzu Nedvěda zabiju! Rosa na kolejích...”

Tlustá matrona se ve vlaku snaží projít úzkou chodbou přes pokuřujícího mladíka. Laskavě se ho zeptá: „Můžu?”
Výrostek odsekne: „Nemůžete!”
Baba se na něj natlačí, přitiskne ho ke stěně a pak rozhodným hlasem praví: „Mohu?!”
Drzoun se zamračí: „Nemohete!”

V davu cestujících na nádraží mladík nešetrně odstrčí nemocného stařečka a opožděně říká: „Dovolíte?”
„Já nevolím,” křičí za ním děda, „už nejmíň dvacet let!”

Povídá cestující ve vlaku tomu, co sedí vedle něj: „Nebude vám vadit, když otevřu okno?”
„To teda bude, ani na to nemyslete!” zamračí se morous.
„No dobře,” pousměje se ten první, hluboce se nadechne a přes celý vagón se ozve táhlé: „Prrrrrrrrrd!”
Morous vedle zrudne a vykřikne: „Rychle, máte pravdu, otevřete to okno!”

V kupé: „Pane průvodčí, tu holou hlavu, to máte mašinkou?”
„Kdepak, Orient Expressem.”

Ve vlaku: „Prosím vás, jak se dostanu na Čertovu stěnu?”
„Koukejte na mě a vysedněte o dvě stanice dříve než já!”

Chlápek ve vlaku se ptá průvodčího, kdy ten vlak staví v Libni.
„Pane, tohle je expres, ten v Libni nestaví.”
„Vy si děláte legraci, ne? Já nutně musím vystoupit v Libni!”
„Je mi líto, pane, ale tenhle vlak tam nestaví.”
„Musí přece být nějaká možnost.”
„No, jedna by byla. Můžu říct strojvedoucímu, aby zpomalil, a já vás podržím nad nástupištěm a dostanu dolů.”
„To zní šíleně. Bude to fungovat?”
„No, stojí to za pokus.”
Vlak tedy vjíždí do nádraží, průvodčí drží chlapa za sako ve vzduchu. Chlápek ve vzduchu utíká. Průvodčí ho pomalu spouští níž, až se chlapovy nohy dotknou nástupiště. Kmitají se neuvěřitelnou rychlostí. Průvodčí ho pouští, chlap pomalu ztrácí na rychlosti. Už to není sprint, ale normální svižný běh. Když chlapa míjí konec vlaku, z posledních dveří se někdo vykloní, popadne ho za límec, vtáhne do vlaku a povídá: „Chlape, máte štěstí, že jsem tu zrovna stál. Tenhle vlak tady totiž vůbec nestaví!”

Na nejmenovaném nádraží někde na Moravě: „A pane průvodčí, proč máte obě strany plácačky červené?”
„No, to bylo tak... To jsem jednou ukázal zelenou, vlak vyjel, ale před ním na kolejích jsem zapomněl ještě jednoho člověka... No, prostě strašné, krev stříkala na všechny strany... A z té plácačky jsem ji od té doby ještě nedostal!”

U kolejí postává prošedivělý pán.
„Co tu děláte?” zajímá se kolemjdoucí chlapec.
„Pracuji,” vysvětluje děda, „jsem traťový komisař.”

V Košicích na nádraží se ozve z rozhlasu: „Tururu, Tururu, na tretiu kolej prijede za hodinu rychlík z Bratislavy.”
Dlouho se nic neděje a pak se zase ozve: „Tururu, tururu, tururu, na tretiu kolej prijede za štvrt hodiny rychlík z Bratislavy.”
Zase se nic neděje a pak se ozve: „Tururu, tururu, za štyri minuty prijede rychlík z Bratislavy.”
Za čtyři minuty se opravdu přiřítí rychlík na nádraží, narazí na rouru, vykolejí, vagóny jsou po celém nádraží, spousta mrtvých... a z nádražního rozhlasu se ozve: „Vy somári, veď som vám už trikrát povedal, že máte odnésť z kolejí tu ruru!”