Vtipy o vesničanech

Vykládá strýc Jožin zvědavému turistovi: „Toto je nejzdravější dědina na světě! Je tady tak zdravý vzduch, že u nás nikdo nemarodí a neumírá...”
„To není pravda!” skočí mu do řeči turista. „Včera tu byly dva pohřby!”
„To byl doktor a hrobař, umřeli hlady!”

Hlášení místního rozhlasu: „Příští úterý se bude provádět soupis prasat. Dostavte se všichni včas.”

Bača leží se svou ženou v posteli. V noci přijdou k oknu tři chlapíci a zavolají do okna: „Bača, jebajů ti starú!”
Bača se probudí, ale zase usne, protože je přesvědčen, že se mu něco zdálo.
Chlápci zavolají podruhé: „Bača, jebajů ti starú!”
Bača už vyleze z postele, ale nikde nikdo a zase usíná.
Teď už volají potřetí: „Bača, jebajů ti starú!”
Bača se obleče a obchází dům. Když se zvenku blíží k oknu, chlápci skočí do jeho postele a bača se diví: „Ale naozaj, zvenku to tak vyzerá!”

„Bačo, máte tu nějakou atrakci pro turisty?”
„Měli jsme, ale minulý týden se vdala!”

Proč se používají na sekání kosy?
Protože mají tvrdé zobáky.

Synovec přijel na venkov ke strýci a ten se ho ptá: „A co vlastně v Praze děláš?”
„Jsem kartografem.”
„Celý tatínek. Ten taky nedal bez karet ani ránu.”

Dva chlapci na venkově si hrají na dvorku a jejich uličnické oči zaujme majestátná stará kadibudka, která stojí na kraji močůvky. A tak je nenapadne nic lepšího, než si zkusit svoji sílu. Opřou se do té boudy společnýma silama a šup a rovnou s ní do močůvky.
Když přijde večer domů otec, začne křičet: „Kdo shodil tu kadibudku do močůvky?!”
Chlapci se na sebe podívají a ten starší řekne: „Tatínku, nás ve škole učili, že nemáme lhát, a proto se ti přiznáme. Tu boudu jsme shodili my.”
Otec beze slova vytáhne rákosku, oba je zmydlí a pošle spát bez večeře.
Ráno se chlapci přiblíží ke snídani opatrně a říkají: „Tati?”
„No?”
„Můžu se tě na něco zeptat?”
„No, můžeš.”
„Víš, my jsme se ve škole učili o Georgeovi Washingtonovi.”
„No a co?”
„Paní učitelka nám vyprávěla, že když byl malý, porazil v zahradě třešni.”
„No a?”
„A když to zjistil jeho otec, zuřil. Ale George se mu přiznal a bylo mu za přiznání odpuštěno. A ty jsi nám včera neodpustil. Proč?”
„No podívejte se. Jestli to nebude tím, že starej Washington, když ten kluk kácel třešni, na ní zrovna neseděl!”

„Tak co, Bille,” ptá se farmář souseda, „poškodila ti ta včerejší vichřice stodolu?”
„To ještě nevím, zatím jsem ji nenašel.”

Hlášení místního rozhlasu: „Kdo nemá ještě orazítkovaná vejce, nechť tak učiní nebo mu propadnou.”

Synka z vesnice poslal otec z trhu domů s bednou kuřat. Chlapec šel po návsi, najednou zakopl, spadl na krabici, ta se otevřela a kuřata, se kterými ho tatínek poslal domů, se rozběhla na všechny strany. Chlapec byl nešťastný, bál se, co na to tatínek, tak chytal asi hodinu kuřátka a pak šel domů. Chudák, byl z toho celý vyděšený, protože nevěděl, kolik přesně jich původně měl, tak měl strach, že je nepochytal všechny. Přišel domů a řekl tatínkovi: „Tatínku, mně se stala taková nepříjemná věc. Já jsem spadl, všechna kuřata mi utekla, ale pochytal jsem je. Jenom teď nevím, jestli jich opravdu bylo dvanáct.”
Otec se na něho mile usmál a pravil: „Pochytal jsi je naprosto v pořádku, synku. Bylo jich původně sedm.”