Utopená kadibudka

Dva chlapci na venkově si hrají na dvorku a jejich uličnické oči zaujme majestátná stará kadibudka, která stojí na kraji močůvky. A tak je nenapadne nic lepšího, než si zkusit svoji sílu. Opřou se do té boudy společnýma silama a šup a rovnou s ní do močůvky.
Když přijde večer domů otec, začne křičet: „Kdo shodil tu kadibudku do močůvky?!”
Chlapci se na sebe podívají a ten starší řekne: „Tatínku, nás ve škole učili, že nemáme lhát, a proto se ti přiznáme. Tu boudu jsme shodili my.”
Otec beze slova vytáhne rákosku, oba je zmydlí a pošle spát bez večeře.
Ráno se chlapci přiblíží ke snídani opatrně a říkají: „Tati?”
„No?”
„Můžu se tě na něco zeptat?”
„No, můžeš.”
„Víš, my jsme se ve škole učili o Georgeovi Washingtonovi.”
„No a co?”
„Paní učitelka nám vyprávěla, že když byl malý, porazil v zahradě třešni.”
„No a?”
„A když to zjistil jeho otec, zuřil. Ale George se mu přiznal a bylo mu za přiznání odpuštěno. A ty jsi nám včera neodpustil. Proč?”
„No podívejte se. Jestli to nebude tím, že starej Washington, když ten kluk kácel třešni, na ní zrovna neseděl!”