Vtipy o vesničanech

Stařeček jde přes dědinu, tváří se jako kakabus a plive na všecky strany.
„Copak se vám stalo,” projevuje účast mladý Blažek, „že nadáváte jako špaček?”
„Ani se neptej, špačci mi ozobali vinohrad.”

„Přemýšlím, Fando, jestli si mám na farmu pořídit novou krávu nebo nové kolo.”
„Já si myslím, Jirko, že když budeš jezdit na krávě, budeš vypadat jako blázen.”
„To máš asi pravdu, ale nebudu vypadat ještě hůř, když budu dojit kolo?”

„Od čeho máš to modřinu na oku?”
„Od dojení!”
„To mi neříkej, manžel ti nabančil!”
„Kdepak, dojila jsem, kráva mě plácala ocasem, a tak jsem jí na něj přivázala cihlu!”

Byl den trhu. Vesničan přivedl na tržiště koně na prodej. Několikrát už začal smlouvat o cenu s kupci, když tu náhle přiběhl malý chlapec a vrhl se ke koni.
„Neprodávej ho, tatí, prosím tě, neprodávej ho! Je to náš nejlepší kůň, proč musíš prodat zrovna jeho? Víš, že na ranči dostal první cenu, neprodávej ho, já ho mám rád!”
Chlapec pláče a pláče, ale právě v té chvíli přistoupí kupec, nabídne slušnou cenu a koně si odvede.
Je opět den trhu. Vesničan vyhlédne z okna a vidí kupce, který vede koně a kráčí přímo k jejich domku.
„Co je jednou prodaný, to platí!” křičí vesničan. „To jste si měl rozmyslet dřív.”
„Ale prosím vás,” povídá kupec, „já vám přece nejdu vracet koně, to já taky vím, že už je teďka můj. Já vás jdu jen poprosit, jestli byste mi na dnešek nemohl půjčit vašeho syna!”

Novinář dělá rozhovor se starým bačou a ptá se ho: „Bačo, a jakou školu jste vystudoval?”
„VŠB - Vysokú školu bačovskú.”
„A jaké jste tam měli předměty? Kolik jich bylo?”
„Táák, mali sme tri predmety. Ako pásť hore grúňom, ako pásť dole grúňom a ruštinu.”

„Sousedko, viděli jste, jakého strašáka si soused postavil na pole?”
„Ne.”
„Tak strašného, že mu vrány vrátily i loňskou úrodu.”

Sedlák se vydá na víkend do města a chce se ubytovat v jednom malém hotýlku.
„Můžu vám dát jednolůžkový pokoj za 500 kaček,” povídá mu recepční.
„Promiňte, ale tolik jich nemám,” posmutní sedlák, „máte něco za 350 kachen?”

Jde pan Prokop kolem sousedovic zahrádky a tam klečí sousedka s klobáskama nad zeleninou.
„Co to tam děláte, teta?”
„Coby, peněz málo, tak jsem se rozhodla, že začnu prodávat rostlinný tuk. Ten je stále drahý jak sviňa... tak ty svoje rostlinky musím řádně vykrmit!”

Chlápek před sto lety donesl na osadu fotografický aparát a chystá se udělat známému portrét: „... eště kousek doprava - eště - teď malounko doleva - jó - eště trošku dopředu - jó - teď to bude dobrý. Teď v tom stojíš voběma nohama!”

„Občane,” povídá varovně policista, „jak si dovolujete kálit v telefonní budce?!”
„Promiňte, já jsem z vesnice,” omluví se řepák, „to není kadibudka?”