Vtipy o různých lidech

Jde milionář po ulici. Auto nechal doma, aby se taky jednou trochu provětral. Narazí na svého dobrého známého a ten je celý v sádře, zadlahovaný a poslepovaný.
„Panebože,” spráskne ruce prominent, „co se ti stalo?”
„Ale, přejela mě stovka.”
„No to je hrozné,” odvětí zazobanec. „Kdyby se to stalo mně, už bych tady určitě nebyl.”
„Proč myslíš?”
„Protože tys měl stovku, ale mě kdyby převálcovali ty mé miliony...”

Víte, proč emaři chodí vždycky pozdě?
Protože kdo pozdě chodí, sám sobě škodí.

Hlášení místního rozhlasu: „Příští úterý se bude provádět soupis prasat. Dostavte se všichni včas.”

Jaká je definice Brna podle Pražáka?
Hustě osídlená pravotočivá zatáčka mezi Prahou a Vídní.

„Já jsem větším dílem Moravák.”
„Jak to?”
„No když jsem přišel na Moravu, měl jsem 50 kilo a teď už mám přes metrák.”

Bača leží se svou ženou v posteli. V noci přijdou k oknu tři chlapíci a zavolají do okna: „Bača, jebajů ti starú!”
Bača se probudí, ale zase usne, protože je přesvědčen, že se mu něco zdálo.
Chlápci zavolají podruhé: „Bača, jebajů ti starú!”
Bača už vyleze z postele, ale nikde nikdo a zase usíná.
Teď už volají potřetí: „Bača, jebajů ti starú!”
Bača se obleče a obchází dům. Když se zvenku blíží k oknu, chlápci skočí do jeho postele a bača se diví: „Ale naozaj, zvenku to tak vyzerá!”

„Bačo, máte tu nějakou atrakci pro turisty?”
„Měli jsme, ale minulý týden se vdala!”

Proč se používají na sekání kosy?
Protože mají tvrdé zobáky.

Synovec přijel na venkov ke strýci a ten se ho ptá: „A co vlastně v Praze děláš?”
„Jsem kartografem.”
„Celý tatínek. Ten taky nedal bez karet ani ránu.”

Dva chlapci na venkově si hrají na dvorku a jejich uličnické oči zaujme majestátná stará kadibudka, která stojí na kraji močůvky. A tak je nenapadne nic lepšího, než si zkusit svoji sílu. Opřou se do té boudy společnýma silama a šup a rovnou s ní do močůvky.
Když přijde večer domů otec, začne křičet: „Kdo shodil tu kadibudku do močůvky?!”
Chlapci se na sebe podívají a ten starší řekne: „Tatínku, nás ve škole učili, že nemáme lhát, a proto se ti přiznáme. Tu boudu jsme shodili my.”
Otec beze slova vytáhne rákosku, oba je zmydlí a pošle spát bez večeře.
Ráno se chlapci přiblíží ke snídani opatrně a říkají: „Tati?”
„No?”
„Můžu se tě na něco zeptat?”
„No, můžeš.”
„Víš, my jsme se ve škole učili o Georgeovi Washingtonovi.”
„No a co?”
„Paní učitelka nám vyprávěla, že když byl malý, porazil v zahradě třešni.”
„No a?”
„A když to zjistil jeho otec, zuřil. Ale George se mu přiznal a bylo mu za přiznání odpuštěno. A ty jsi nám včera neodpustil. Proč?”
„No podívejte se. Jestli to nebude tím, že starej Washington, když ten kluk kácel třešni, na ní zrovna neseděl!”