Vtipy o národech a menšinách

Kandidát ženitby k dohazovači: „Co je moc, to je moc. Ta slečna má tři děti a já si ji mám vzít?!”
Dohazovač: „Kouknou, jak to na světě chodí. Oni se oženěj, jejich žena otěhotní, pak porodí, musej zaplatit porodní bábu, žena pak onemocní, musej ji poslat do lázní a než se jim naroděj tři děti, tak ze starostí a placení nevyjdou. No a takhle přijdou hnedka k hotovému.”

Stará cikánská babička řve na Pištu: „Venku už je zase pračka!”
„Tak fofrem, ať nám ji neseberou sousedi!”

Na kongres do Prahy přijela čínská delegace, ale potřebovala fotografie na legitimace. Zašli tedy do ateliéru a chtěli je co nejrychleji. Fotograf si řekl, jsou jeden jako druhý, tak nadělal fotky jen z jednoho negativu a rozdal je žadatelům. Jeden z nich se překvapeně podíval na svoji fotku a vrtěl hlavou. Fotograf se ho ptá: „Co se ti nelíbí, není to tvoje tvář?”
„Jo, obličej můj je, ale košile je cizí!”

Pereles se vychloubá svým rabínem: „Představte si, s naším rabínem večer co večer rozmlouvá sám Hospodin.”
„Jak to víš?” nevěří ostatní.
„Rabín to říkal,” odpovídá Pereles.
„A co když lhal?”
„Nesmysl. Copak by Hospodin mluvil s lhářem?”

Víte, jaká je největší pochvala pro Somálce?
„Ty obézo...”

„Ve škole jsme byli dobrá parta,” vzpomíná Dežo.
„No aby ne,” povídá Eržika, „když jste tam spolu byli přes dvanáct let!”

Přijde Kohn za plastickým chirurgem a žádá jej o vylepšení vzhledu své manželky. Doktor si ho pozve stranou a nabízí: „Je to poměrně vážný zásah, u vaší manželky toho budu muset hodně změnit, aby alespoň nějak vypadala. Stálo by to asi deset tisíc korun.”
Kohn, že si to rozmyslí a ozve se. Asi po týdnu se náhodně potkají a doktor se ptá Kohna, jak se rozhodl.
„Moc děkuju za ochotu, pane doktore, ale já dal hajnýmu pětistovku a on ji odbouch!”

Žáci mají nového spolužáka vietnamského původu. První den ve škole Vietnamec vytáhne z aktovky psa a spolužáci se ptají: „To je tvůj pes?”
A Vietnamec odpoví: „Ne, sváča.”

Jak Skot léčí mořskou nemoc?
Strčí si pod jazyk šilink a stoupne si k zábradlí.

Khon opouští Lvov a stěhuje se za rodinou do Ameriky. Na ruských hranicích se prokáže platným pasem a čeká na odbavení, když tu mu celník poručí otevřít zavazadla. Z největšího kufru vypadne Leninova busta. Celník se zamračí a praví: „Khon, co to je?”
Khon s klidem odvětí: „Špatně se ptaj, pane celník. Maj se zeptat, kdo to je. To je přeci Vladimír Iljič Lenin, největší revolucionář všech dob, tatík dělnictva!”
Celník se rozzáří a ještě se Khonovi omluví za zdržení. Na amerických hranicích má Khon zase smůlu a musí znovu otevřít všechny kufry. Celník si prohlíží bustu a ptá se, co to je.
„Špatně se ptaj, pane celník,” praví Khon. „Maj se zeptat, kdo to je. To je přeci Lenin, největší škůdce kapitalismu!”
Celník něco zabručí, ale pustí Khona do Států. V novém domově už na něj čeká Sára a jejich pět dětí. Když Khon vybaluje, přiběhne malý Moše, zadívá se na bustu a ptá se: „Dědečku, kdo to je?”
Khon odpoví: „I špatně se ptáš. Máš se zeptat, co to je. Je to pět kilo čistého zlata, Moše.”