Vtipy o národech a menšinách

Přijde dědek z velké vlastenecké války a jen co se uvítá s bábou, zapálí si pořádný cigáro a spokojeně usne za pecí své skromné chajdy. Najednou se probudí. Celý dům je v plamenech, bába běhá po světnici a řve: „Ogoň! Ogoň!”
Dědek neváhá, vyskočí z pece, čapne kocoura, otevře pec, hodí tam kocoura, zabouchne dvířka, jde do pozoru a zařve: „Pervij gotov!”

„Proč jsou tak smutnej, Kohn?”
„Chtěl bych provdat dceru, ale chybí mi polovina věna.”
„Tak tomu ženichovi dají jen polovinu...”
„No jo, ale právě ta polovina mi chybí!”

Jak se jmenuje nejtenčí kniha, která kdy byla vytištěna?
1 000 let německého humoru.

Ráchel je malá, starší a velmi ctihodná židovská dáma. Letí s El Al do Izraele. Má s sebou kufr, kabelku a malého pejska v takové té krabici pro přepravu zvířat. Posadí se a položí si krabici se psem na vedlejší sedadlo. Když to zpozoruje letuška, přijde za ní a vysvětluje: „Je mi to strašně líto, madam, ale toho pejska nemůžete mít tady, musím ho bohužel dát do zavazadlového prostoru.”
Ráchel souhlasí, co jiného může dělat?
Během letu jde letuška zkontrolovat pejska, ale u Jehovi, pes je kaput. Běží to oznámit pilotovi, který to oznámí letišti v Tel Avivu. Rozhodnou se sehnat jiného psa, co nejpodobnějšího tomu mrtvému, a vyměnit je. Ta stará dáma nebude nic tušit. Po přistání si jde Ráchel pro zavazadla a prvně se shání po pejskovi. Přinesou jí krabici s tím novým, který jako by z oka vypadl tomu původnímu.
„Tohle není můj pes!” Ráchel se okamžitě rozkřičí.
„Ale ano, je to váš pes,” říká kapitán. „Podívejte, má přesně ty samé skvrny.”
„Ne, to není můj pes!” trvá Ráchel na svém.
„Jak jste, u všech všudy poznala, že to není váš pes?” ptá se kapitán.
„Můj pes je mrtvý!”

Baví se Čech, Rus a Američan, kdo má nejvíc obytných prostorů. Tak Amík říká: „Já mám 7+2.”
Čech a Rus se ptaj, co to je. Amík na to odpoví: „No to je 7 baráků a 2 vily.”
Čech říká: „Já mám 3+1.”
Zase netuší a Čech jim řekne: „To jsou 3 pokoje a kuchyň.”
A poslední Rus říká: „Tak já mám 6-2.”
Ty dva čučej jak tety a Rus jim říká: „No to je 6 metrů od cesty a 2 metry do země.”

Roubíček cestuje s plátnem, Kohn s kafem. Potkají se ve Varšavě, ve vlakovým kupé. Probíraj kšefty, rodinu, političku a tak a najednou se Kohn podívá z okna.
„Koukám, že už se rozjíždíme.”
Roubíček taky koukne a klidně naváže: „Ne, to jenom stěhujou nádraží.”

Co k jídlu s sebou vozí Slováci na dovolenou?
No přece cestoviny!

Asimilovaný Žid z newyorské Upper West Side, zatvrzelý ateista, posílal svého syna do Trinity School, která - navzdory názvu - byla zcela sekulární a měla velmi dobrou pověst. Asi po měsíci se synek otázal: „Mimochodem, papá, víš, že to Trinity v názvu školy znamená Otec, Syn a Duch svatý?”
Otec, sotva zvládaje záchvat zuřivosti, chytil pevně synka kolem ramen a cloumaje s ním pravil hlasem hromu: „Synu, teď ti něco povím, co do smrti nezapomeneš. Je jenom JEDEN Bůh, ve kterého nevěříme!”

Zprávy: „Dnes se v poklidném skotském městečku vyboural taxík... všech 43 cestujících utrpělo jenom lehká zranění!”

Přijde k holiči katolický kněz. Po ostříhání se ptá: „Kolik jsem dlužen?”
„Ale nic, jste duchovní, berte to jako moji službu Bohu...”
Přes noc se před holičovými dveřmi zázračně objeví deset dolarů.
Přijde k holiči protestantský kněz. Po ostříhání se ptá: „Kolik jsem dlužen?”
„Ale nic, jste duchovní, berte to jako moji službu Bohu...”
Přes noc se před holičovými dveřmi zázračně objeví deset dolarů.
Přijde k holiči rabín. Po ostříhání se ptá: „Kolik jsem dlužen?”
„Ale nic, jste duchovní, berte to jako moji službu Bohu...”
Přes noc se před holičovými dveřmi zázračně objeví deset rabínů.