Ráchel je malá, starší a velmi ctihodná židovská dáma. Letí s El Al do Izraele. Má s sebou kufr, kabelku a malého pejska v takové té krabici pro přepravu zvířat. Posadí se a položí si krabici se psem na vedlejší sedadlo. Když to zpozoruje letuška, přijde za ní a vysvětluje: „Je mi to strašně líto, madam, ale toho pejska nemůžete mít tady, musím ho bohužel dát do zavazadlového prostoru.”
Ráchel souhlasí, co jiného může dělat?
Během letu jde letuška zkontrolovat pejska, ale u Jehovi, pes je kaput. Běží to oznámit pilotovi, který to oznámí letišti v Tel Avivu. Rozhodnou se sehnat jiného psa, co nejpodobnějšího tomu mrtvému, a vyměnit je. Ta stará dáma nebude nic tušit. Po přistání si jde Ráchel pro zavazadla a prvně se shání po pejskovi. Přinesou jí krabici s tím novým, který jako by z oka vypadl tomu původnímu.
„Tohle není můj pes!” Ráchel se okamžitě rozkřičí.
„Ale ano, je to váš pes,” říká kapitán. „Podívejte, má přesně ty samé skvrny.”
„Ne, to není můj pes!” trvá Ráchel na svém.
„Jak jste, u všech všudy poznala, že to není váš pes?” ptá se kapitán.
„Můj pes je mrtvý!”