Vtipy o národech a menšinách

Pan Feigel kupuje u zahradníka, kde je levněji než na trhu, okurku. Zahradník mu nabízí krásnou velkou okurku za deset pencí.
„To je moc, ale dvě pence bych dal.”
Za dvě pence mu zahradník nabídne malou okurku, ještě na záhonu.
„Tu beru! Zaplatím ji hned a přijdu si pro ni za týden!”

Dívá se Američan na Žida, jak se modlí u Zdi nářků a ptá se jej, co dělá. Ten mu vysvětluje, že tak rozmlouvá s Bohem a žádá o pomoc.
„A jak dlouho už takhle prosíte Boha?”
„Asi třicet let.”
„A nějaký úspěch?”
„Žádný, jako bych mluvil do zdi!”

Potkali se pan Roubíček a pan Kohn a pan Kohn se s panem Roubíčkem nejen pozdraví, ale i zastaví: „Co říkaj, pane Roubíček, co říkaj tomu horentnímu zdražení másla?”
„No co bych měl říkat, pane Kohn, vláda za to nemůže...”
„Maj recht, vláda nemůže za nic, hlavně nemůže za neviditelnou ruku trhu, ta si svobodně dělá, co umí, a oni jsou snad proti svobodě?”
„Kdyby mě neskákali do řeči, pane Kohn, řekl bych jim ještě, že vláda za to ale taky může.”
„Taky se mně zdá, pane Roubíček. Ale oni snad vědí, jak za to může? To má dát na vývoz do Číny taková cla, aby se nevyplatilo vyvážet a aby tu nebyl nedostatek, a proto, jak se tady říká, nekřesťanský ceny?”
„Ale, ale, pane Kohn. Jakápak Čína. Tu její spotřebu by naše krávy a mlékaři zvládli levou zadní. Ale zkusili někdy spočítat, co se toho másla spotřebuje tady, když ho maj ti hlavouni všichni na hlavě? Máslo žlukne. Aby bylo jak ty peníze a aby nesmrdělo, musí být den co den čerstvý. Dovedou si to představit, kolik je ho zapotřebí? Hlavouny ta nová cena nezabije.”
„A my si můžem dát, pane Roubíček, a taky dáme margarín, rodnou sestru másla. Tak se maj, pane Roubíček...”
... a v šest večer po válce u Kalicha, zasalutoval jim předpisově právě kolem nich si vykračující dobrý voják.

Modlí se jeden Žid: „Bože, sešli mi deset korun!”
Vedle se modlí druhý: „Bože, sešli mi deset milionů!”
První: „Bože, sešli mi deset korun!”
Druhý: „Bože, sešli mi deset milionů!”
První zase: „Bože, sešli mi deset korun!”
Druhý: „Heleďte, tady mají padesátikorunu a přestaňte mi Boha rozptylovat prkotinama!”

„Přítel mi píše, jak je šťasten, že žije v Rusku.”
„Šťasten, že žije v Rusku?”
„Je šťasten, že žije!”

Američan ukazuje Čechovi dům: „Salon, kuchyně, jídelna, samostatné ložnice, dětské pokoje, herna, koupelny...”
Čech: „To je toho, to všechno mám taky, ale bez tolika mezistěn!”

Jde Vietnamec v Česku po ulici a potká babičku, tak ji pozdraví: „Honghai miho.”
A babka mu odpoví: „Honghaj si ho sám, ty prase!”

Jaké první ponaučení dostává malý Eskymák?
Nikdy nejez žlutý sníh!

Víte, že čeština je vlastně světová řeč? Domluvíte se s ní na celém světě. Ale jenom s Čechem.

Jen u nás se lidé při návštěvě bazénu nemyjí mýdlem před návštěvou bazénu, ale po ní.