Vtipy o národech a menšinách

Chlápek takhle na cestách sedí večer v baru a dává si pivo. Ve zprávách se objeví Bill Clinton a chlápek povídá nahlas: „Hele, prasečí rypák zas něco mele.”
Vedle něj se zvedne jiný chlápek a dá mu šílenou ránu pěstí a ten z druhé strany taky. Chlápek nechápe, tak si zas sedne k pivu. V televizi se objeví Hillary Clintonová a chlápek zas vypustí komentář: „Hele, prasnice zas leze na světlo.”
A zas ti dva vedle něj ho praští. Chlápkovi už to nedá a ptá se barmana: „Sakra, co to je? Je tohle snad Clintonův stát?”
„Ne, ale tady se všude chovají prasata.”

Přijde Rom už po několikáté pozdě do práce. Potká ho ředitel, ukáže na hodinky a říká: „Dvanáct padesát.”
Cikán se na něj podívá a říká: „To sú tak levné? Tož to si je kúpím taky.”

Víte, kde je největší dopravní stavba na světě?
V České republice. Tunel 200 x 400 km a stále se zvětšuje.

Dva Skoti seděli takhle v klubu u krbu. Venku hustě pršelo, poryvy větru se opíraly o drnčící okenní tabule, kapky deště bubnovaly na parapety. Oba pánové dlouho seděli tiše nad svými sklenicemi whisky, až jeden povídá: „Dneska byl ten golf docela příjemný. Příští sobotu to zopakujeme?”
„Jo, proč ne, když nám bude počasí přát, jako dneska.”

Pan Kohn se rozhodne přemýšlet o smyslu života. Aby ho v jeho rozjímaní nikdo nerušil, odejde na poušť a tam sedí a přemýšlí deset, dvacet, třicet let... Až po čtyřiceti letech se vrátí domů, svolá celou obec a začne promlouvat k dychtivým posluchačům: „Víte, já si myslím, že život je jako taková studna...”
Z davu se ozve: „Ale Kohn, jaká studna?”
„No tak ne.”

Vsadí se Američan, Čech a Rus, kdo vydrží delší dobu o hladu. Pravidla jsou taková, že budou zavření v místnosti a budou mít k dispozici telefon, až budou mít hlad, můžou zavolat.
První jde Američan, vydrží den, druhý, zavolá, dojedou pro něho a jde Čech. Vydrží den, dva... týden, zavolá, dojedou pro něho a jde Rus.
Den, dva, týden, čtrnáct dní, furt nevolá, měsíc, už je jim to divné, tak se jedou podívat, jak se Rusovi vede. Přijedou tam, vlezou do místnosti a vidí: Rus sedí na zemi vedle telefonu, hladí telefon a říká: „Telefončik, pažalsta, u meňa glad!”

Roubíček si počínal ve válce velmi statečně a vyznamenal se jednou v bitvě tak, že si ho zavolal sám generál: „Choval jste se jako skutečný hrdina a budete odměněn. Chcete raději válečný kříž nebo 100 marek?”
„S dovolením, pane generále, jakou cenu má ten válečný kříž?”
„Asi 5 marek.”
„Tak to bych prosil válečný kříž a pětadevadesát marek!”

Sibiřský záchod:
Dva klacky, jeden zapíchnete do země a druhým odháníte vlky!

Dva Rusové v jednom kupé vlaku.
„Kam vy ijiděte?” ptá se první druhého.
„Z Maskvy do Petrohrádu,” odpoví druhý, „a vy?”
„Z Petrohrádu do Maskvy.”
„Vot technika.”

Ptá se František maminky: „Maminko, mám ve třídě spolužáka Pepu a je černý. Proč on je černý a já ne?”
Maminka se zamyslí, nechce Františkovi vysvětlovat slovo rasismus, a povídá: „Víš, Františku, to je tak. Někdo má hold dost peněz, aby chodil pravidelně do solárka, ale my to určitě nejsme.”
„Aha,” odpoví František, nespokojený s maminčinou odpovědí a odchází.
Druhý den přijde znovu a ptá se: „Maminko, dneska k nám přišel nový spolužák a je žlutý a má šikmé oči, proč je takový a já ne?”
Maminka se znovu snaží vyhnout slovu rasismus, a tak najde nějakou výmluvu: „To víš, někdo má hold na plastickou operaci, ale my to určitě nejsme.”
František je celkem naštvaný na svou finanční situaci a povídá: „No, když je to tak, maminko, tak se budu radši učit, abych nebyl jako ti blbí a ke všemu chudí běloši!”