Vtipy o kultuře a umění

Milovník umění potká známého malíře.
„Jak to, že jsou všechna vaše díla tak krásná?” vyzvídá na mistrovi.
„To je jednoduché,” prozrazuje malíř. „Když se mi nějaký obraz nepovede, hodím ho do koše.”

Zazvoní telefon. „Je tam číslo sedm - sedmdesát sedm - sedm - sedmdesát sedm?”
„Ano, je. Co si přejete?”
„Mohl byste zavolat na poruchy, ať mi sem někoho pošlou? Zašprajcoval se mi prst v sedmičce.”

Rok 2050, Česká republika, města rozbombardovaná, vsi vypálené, z jednoho zničeného domu vylézá špinavý a unavený děda a kochá se v jarním slunci. Za ním vyleze stejně ubohý vnouček a ptá se: „Dědo, je to pravda, že kdysi zde byla pamětihodná města, útulné vesnice a příjemné místo k životu?”
Děda se zasní: „Ano, to všechno bylo. Ale pak se u nás objevilo velké naleziště ropy.”

Pastor a spisovatelka vedou spor, kdo je důležitější. Pastor uvádí: „Paní, vidíte, že Bůh nejprve stvořil muže!”
Spisovatelka: „Ano, já také nejdříve dávám dohromady hrubý koncept.”

„Sparta a Slavia jsou vlastně pražský výběr...” nadhodil pan Abrahám svou myšlenku.
„Dá se to tak říci,” připustil pan Holý.
Pan Abrahám se čílí: „Tak jak to, že neumí zpívat!”

„Co byste udělal, kdybyste uměl zpívat jako já?”
„Zašel bych na krční!”

V nóbl divadle tak poloseděl, pololežel chlápek, který tím efektivně zabral tři sedadla. Když si ho všiml uvaděč, okamžitě k němu nenápadně přiběhl a povídá: „Pane, promiňte, ale smíte obsadit jen jedno místo.”
Chlápek jen něco zabručel a ani se nehnul. Uvaděč mu pohrozil, že zavolá ředitele divadla, ale ani to s ním nehlo. Uvaděč hrozbu splnil a ve dvou minutách byl zpátky i s ředitelem. Spolu se snažili chlapa přemluvit a když to nešlo po dobrém, zkoušeli ho zvednout, ale nešlo to.
Nakonec zavolali policii. Policista dorazil, šťouchl do chlapa pendrekem a povídá: „Tak dobře, zeptám se tě jen jednou, jak se jmenuješ?”
Chlápek pootevřel oko a zasténal: „Karel.”
„A odkud jsi, Karle?”
„Z druhého balkónu.”

Tady čtu, že bohové na Olympu jedli ambrózii a pili nektar. Už chápu, proč byli nesmrtelní - vždyť v nektaru je obrovské množství konzervačních látek.

Jeden význačný vědec sestrojil robota, který uměl znamenitou věc - stačilo, aby spolkl jakoukoliv knihu, a robot hned věděl všechno, co v ní je. Tak to tedy fungovat mělo, ale nastal menší problém - robot nedokázal rozžvýkanou knížku rozluštit.

„A co u vás, taky to tak strašně fouká?”
„Ne, pohoda. Akorát ptáci lítají nízko... počkej, to nebyl pták, ale kočka!”