Vtipy o kultuře a umění

Čerstvá vdova pláče nad mrtvolou svého druha: „Asi se udusil. Říkal totiž, že tu knížku, co má pod sebou, přečte jedním dechem!”

V kině: „Podívej na toho Harryho Pottera, jaký má brýle!”
„Neposmívej se mu, on za to nemůže, že má tak hnusný oči, že si je musí zakrývat.”

Někteří lidé žvýkají žvýkačky.
Chuck Norris žvýká hokejové puky.

„Ten mladší syn, co je mu jedenadvacet,” povídá paní při zpovědi farář, „jak je starý?”

Jeníček a Mařenka přijdou k perníkové chaloupce. Jeníček vleze na střechu a začne loupat perníky a Mařenka si povzdechne: „Do Prčic, já mám cukrovku...”

Jedna žena si postěžovala starému roztržitému vědci, že nemůže mít děti.
„Možná že to bude dědičné,” řekl vědec. „A vaše matka děti měla?”

Tři chlápci stojí před branou pekelnou. Ďábel se ptá prvního: „Tak co ty, za co jsi tady?”
„Já nevím, vedl jsem perfektní čistý život.”
„OK, tak se postav támhle...”
Pokračuje k druhému, ten řekne to stejné, a pak dojde ke třetímu, položí stejnou otázku a ten povídá: „Chlastal jsem, kouřil jsem a spal jsem se všema ženskýma široko daleko...”
„Skvělý,” povídá ďábel, „počkej tady, já dám tyhlety dva do kotle a pak to spolu pořádně roztočíme...”

Ač byl modré krve, vždy měl vřelý vztah k chudině. A tak se nevolníků často ptal: „Není vám nevolno?”
Bůhví proč ho neměli moc v lásce.

Muž jel autem, které se mu porouchalo zrovna blízko kláštera. Zaklepal tam tedy na vrata. Otevřel mu starý mnich. Muž mu vysvětlil, co se mu stalo a požádal o nocleh. Mnich ho milostivě uvedl do kláštera, hojně ho pohostil a dokonce mu opravil i to auto. Když se muž pokoušel usnout, zaslechl podivný zvuk. Ráno se mnicha na tento zvuk ptal, ale ten jen řekl: „To ti nemohu prozradit. Nejsi mnich.”
Muž byl sice zklamaný, ale poděkoval a šel svou cestou.
Po několika letech se tomu muži porouchalo auto před tím samým klášterem. Mnichové ho uvítali, pohostili a dokonce opravili auto. V noci uslyšel ten samý podivný zvuk, který už slyšel tenkrát před lety. Ráno se ptal, co to bylo za zvuk, ale mnichové odpověděli: „To ti nemůžeme prozradit. Nejsi mnich.”
„Dobrá, dobrá. Umírám zvědavostí. Jak se tedy stanu mnichem?”
„Musíš procestovat svět a pak nám říct, kolik je na světě stébel trávy a kolik zrnek písku. Když to zjistíš, staneš se mnichem.”
Muž se vydal splnit tento úkol. Vrátil se za čtyřicet pět let a v klášteru oznamoval: „Procestoval jsem svět a zjistil jsem, na co jste se ptali. Na světě je 145 236 284 232 stébel trávy a 231 281 219 999 129 382 zrnek písku.”
Mnichové odpověděli: „Blahopřejeme. Teď je z tebe mnich. Nyní ti ukážeme cestu k tomu zvuku.”
Přivedli ho k dřevěným dveřím a hlavní mnich řekl: „Ten zvuk je za těmito dveřmi.”
Muž vzal za kliku, ale dveře byly zamčené. Řekl tedy: „Mohu dostat klíč?”
Mniši mu dali klíč a on odemkl dveře. Za dřevěnými dveřmi však byly ještě jedny - kamenné. Požádal o klíč k těmto kamenným dveřím. Mniši mu ho dali, on je odemkl a našel dveře vyrobené z rubínu. Požádal mnichy o klíč a když mu ho poskytli, našel další dveře ze safíru. Tak to pokračovalo přes smaragdové dveře, stříbrné dveře, topasové dveře a ametystové dveře. Konečně mniši řekli: „Tak toto je poslední klíč k posledním dveřím.”
Muž si oddychl, odemkl dveře, vzal za kliku a za těmito dveřmi celý ohromený našel příčinu toho divného zvuku.
Ale tobě to nemůžu říct, protože nejsi mnich.

Rozhovor po telefonu: „Jsem v tom.”
„V čem?”
„V práci.”