Vtipy o kultuře a umění

Leží dva fakíři na hřebících.
„Právě teď jsem si vzpomněl,” prohodí jeden, „že si zítra musím dát vytrhnout zub.”
Druhý na to: „Já ti závidím, ty si skutečně užíváš života plnými doušky.”

Upozorňuje dirigent hudebníky: „A nemyslete si, že můžete hrát falešně, když na vás nedosáhnu taktovkou.”

Známý divadelní kritik se před premiérou nového představení kvapně navečeřel, a tak si na konci druhého jednání hlasitě říhnul. Otočila se na něj jedna dáma a povídá: „Vážený, mohl byste s vaší recenzí počkat, až budete sedět ve své kanceláři?”

Chlubí se paní sousedce: „Manžel si včera přivezl z Paříže Rembrandta!”
„Vážně? A nového, nebo už ojetého?”

Divák sleduje představení a o přestávce zajde za režisérem a ptá se ho: „Máte během představení reklamy?”
„Ne, to nemáme, proč se ptáte?”
„Abych mohl přepnout na jiný program.”

Jarda s Honzou najdou prázdné jeviště. Neváhají a vžijí se do rolí pěveckých hvězd.
„Co to je za vytí?” povídá po chvíli Honza.
„Zpívám Na Bílé hoře,” uraženě řekne Jarda.
„To je divné, myslel jsem, že zpíváš na pódiu.”

Já mám tak starý mobil, že ani ten foťák v něm není digitální, pouze na kinofilm.

Povídá znalec sběrateli: „S tím Rembrandtem vás napálili. Ten obraz není starší než třicet let.”
„To nevadí, hlavně, že je to originál.”

Jeden kouzelník pracoval na rekreační lodi a jelikož se publikum měnilo, mohl opakovat tytéž triky pořád dokola. Měl však jeden problém: Kapitánův papoušek viděl ta kouzla už tolikrát, že už pochopil, v čem spočívají všechny ty triky, a začal narušovat show tím, že je prozrazoval. Křičel například: „Podívejte - to není ten samý klobouk. Pozor, má pod stolem schované květiny. Cha, všechny karty jsou esa.”
Kouzelník zuřil, ale nemohl proti tomu nic dělat, protože papoušek patřil kapitánovi. Jednou však došlo k nehodě a loď se potopila. Kouzelník se zachránil na kusu prkna, ale zjistil, že spolu s ním pluje na prkně i papoušek. Dívali se jeden na druhého, ale nepromluvili spolu ani slovo. Přešly tak tři dny a čtvrtého dne papoušek jako první promluvil: „O. K., vzdávám to. Nemůžu na to přijít. Kam jsi tu loď schoval?”

Dobrý den, hovoří s vámi automatický záznamník. Domácí nejsou už dva týdny doma. Peíze jsou pod skříní, cennosti pod matrací. Přijďte k nám, je mi tu strašně smutno.