Vtipy o kultuře a umění

Proč se člověk musí na návštěvu ke kartářce (jasnovidce) objednat?

U nebeské brány zazvonily dvě jeptišky. Svatý Petr je vítá: „Čau děvčata, tak co nám nesete?”
„Jaká my jsme děvčata? Vždyť my jsme nevěsty Kristovy!”
„Kdybyste nekecaly! Náš starý se ženit nebude!”

„Jestli venku leje jako z té naší konve,” konstatuje stařeček Hujer, „tak to abychom urychleně začali stavět Noemovu archu!”

„Haló, to je Ústav pro jazyk český?”
„Hej, čo si želáťe?”

Jeden kněz byl přímo fanatickým hráčem golfu. Kdykoliv mohl, proháněl míčky na hřišti. Jednou v neděli bylo zrovna nádherné, ideálně golfové počasí. Slunce na obloze, teplota akorát, mírný větřík. Kněz řešil dilema, čemu dát přednost. Nakonec zvítězila touha po golfu. Pověřil jednoho ze svých pomocníků, aby se za něj ujal nedělní bohoslužby, nacpal do auta hole a vyrazil do sousedního města, kde ho nikdo neznal, na golfové hřiště. Z nebe ho pozoroval jeden anděl, kterému právě došla trpělivost a šel upozornit Boha, že tento skutek již vyžaduje potrestání.
Bůh přikývl.
Kněz zatím dole v nedělním dopoledním slunku na prázdném hřišti vychutnával svoji sportovní vášeň. Právě napřáhl ke drajvu na první jamce. Míček vysokým obloukem zasvištěl vzduchem, dopadl na green a jemně se dokutálel přímo do jamky! Kněz přímo nadskočil radostí.
Zato v nebi se anděl udiveně obrátil k Bohu a povídá: „Pane, odpusť mi moji troufalost, ale myslel jsem, že ho potrestáš!”
Bůh se jen pousmál a říká: „No vždyť. Přemýšlej trochu. Komu o tom může říct...”

„Tady čtu tvůj horoskop a vychází mi, že kdyby ses narodil o dva dny dříve, byl bys hezký a bohatý.”

Leží dva fakíři na hřebících.
„Právě teď jsem si vzpomněl,” prohodí jeden, „že si zítra musím dát vytrhnout zub.”
Druhý na to: „Já ti závidím, ty si skutečně užíváš života plnými doušky.”

Upozorňuje dirigent hudebníky: „A nemyslete si, že můžete hrát falešně, když na vás nedosáhnu taktovkou.”

Známý divadelní kritik se před premiérou nového představení kvapně navečeřel, a tak si na konci druhého jednání hlasitě říhnul. Otočila se na něj jedna dáma a povídá: „Vážený, mohl byste s vaší recenzí počkat, až budete sedět ve své kanceláři?”

Chlubí se paní sousedce: „Manžel si včera přivezl z Paříže Rembrandta!”
„Vážně? A nového, nebo už ojetého?”