Vtipy o kultuře a umění

Jaký je rozdíl mezi silničáři koukající na nový sníh a Karlem Gottem přebírajícím Slavíka?
Žádný. Ani jeden to nečekal.

„Smím prosit?”
„S děckem netancuji.”
„Pardon, nevěděl jsem, že jste těhotná!”

„Proč si s sebou bereš na diskotéku walkmana?”
„Rád tancuju při hudbě.”

Činohra Národního divadla právě uvádí nějakou tragédii, děj je napnutý, všichni se tváří vážně a do hlediště vchází skupina opozdilců z nějakého organizovaného zájezdu.
Jeden z herců na jevišti se právě zadívá do dáli a odříkává svoji roli: „Odkud přicházíš?!”
A vedoucí zájezdu z hlediště odpovídá: „My jsme z JZD Slušovice, nám se porouchal autobus.”

Rozhodne se Ježíš Kristus, že najde Josefa, svého otce. Chodí po kraji, až nakonec dojde k malému domku, u kterého stojí postarší muž a hobluje trám. Ježíš se s ním dá do řeči a svěří se mu, že hledá otce.
„Já také před časem ztratil syna,” odpoví mu muž.
„Můj otec byl tesař,” řekne Kristus.
„To je zajímavé, já jsem taky tesař,” odpoví muž.
Stojí tak proti sobě, dívají se do očí, až jim v nich zableskne poznání.
„Otče!” zvolá Kristus.
„Pinocchio!”

Bůh byl totálně otrávený hudebními trendy na zemi, a tak se rozhodl, že s tím něco udělá. Sedl si a napsal pořádně dlouhou symfonii. Když nadešel čas generální zkoušky, sezval všechny muzikanty i zbytek lidstva na africké pláně, rozdal jim noty, zformoval orchestr, zaklepal taktovkou a začal.
První věta byla velmi dlouhá, vlastně trvala přes dva roky, ale bylo to tak nádherné, že to nikomu nevadilo.
Druhá věta trvala o něco méně, asi rok a půl, ale zas byla tak nádherná, že si nikdo nestěžoval a všichni napjatě poslouchali.
Asi po roce třetí věty bylo v notách trianglové sólo, které měl zahrát belgický švec. Ten to samozřejmě prošvihl. Celý orchestr se zarazil a všichni se na něj naštvaně koukali, že zruinoval nejnádhernější hudební dílo, co kdy lidstvo zažilo. Jen Bůh tak potřásl hlavou, přejel pohledem všechny muzikanty, zaklepal taktovkou o pultík a povídá: „No tak klid, pánové, vezmeme to ještě jednou od začátku.”

Na akci se měly objevit přední české celebrity. Nakonec se objevily jen zadní.

Praví básník: „Jenom já jsem zůstal na ocet, bez závazků, ženy a bez tchyně, protože všem píšu vyznání a nikdy nemám čas sám jít do svatební síně. Kdo má filipa, ten pochopil, že můj příběh skrývá naučení: Poezie dělá zázraky, díky ní se lidé vydávají a žení. A tak za mnou chodí přátelé, podplácejí mě a lichotí mi, že jsou u žen zcela bez šancí, nedodám-li k jejich pocitům svoje rýmy.”

Desetiletého neposedu poslala maminka do náboženství. Když se odpoledne vrátil, ptá se ho, co se naučil. Děcko vypráví: „No, paní katechetka nám vyprávěla, jak Bůh vyslal Mojžíše za nepřátelské linie na záchrannou misi, která měla vyvést Izraelce z Egypta. Když se dostal k Rudému moři, nechal své ženisty udělat pontonový most a všechny dostal na druhou stranu. Potom vysílačkou požádal velitelství o leteckou podporu. Jejich bombardéry vyhodily most do vzduchu a mise byla splněna.”
„Počkej, tohle vám fakt říkala paní katechetka?”
„No, ne přesně. Ale kdybych ti to řekl tak, jak to říkala ona, nevěřila bys mi.”

Koncertní mistr se od normálního mistra liší tím, že své podřízené nehoní po hospodách.