Vtipy o cestování a dopravě

Víte, kdy trabant dosáhne největší rychlosti?
Když je odtahován.

Manželé spí spolu v kajutě, na podlaze už je dobrých třicet centimetrů vody, loď se kolébá ze strany na stranu. Manželka uraženě povídá: „A abys věděl, já to okno nezavřu! Ty sis ho otevřel, tak si ho i zavři!”

„Chtěla bych zahrát nějakou hezkou písničku pro mého manžela,” volá do Písniček na přání posluchačka. „Ale hlavně ať to není Rosa na kolejích, on je totiž strojvedoucí a od rána do večera nevidí nic jiného.”

Námořník píše milostný dopis jedné ze svých milenek, pojednou se zarazí a dlouho okusuje tužku. Pak se obrátí na kamaráda a povídá: „Byl bys tak laskav, Jime, a sundal si košili?”
„Prosím tě, na co?”
„Chtěl bych se podívat, jak se píše Mary Lou.”

„Pane - svezl byste mě?”
„Klidně, ale co za to?”
„To samé jako za vlak!”
Pán stopaře naloží a když ten na druhém konci republiky vystupuje, ukáže mu volnou jízdenku na vlak.

Motorkář se za jízdy chlubí kámošovi na stroji vedle něj: „Na tuhle mašinu se baby přímo lepí...”
V tu chvíli projedou v rychlosti přechod. Kamarád povídá: „To vidím, tahle babka už to asi nerozdejchá...”

Otec učí svého syna řídit automobil.
„Nic to není,” říká. „Řiď se podle světel. Když je zelená, jedeš, když je červená, stojíš a když uvidíš, že jsem bílý jak stěna, tak zpomalíš.”

Rvačka mezi námořníky v krčmě je v plném proudu. Mladý námořník Patrick přichází v čele svých věrných kamarádů, rozhlédne se před krčmou a povídá: „Jdu tam a to budete koukat, jaký tam udělám za pár minut pořádek. V momentě to bude lítat na ulici.”
Kamarádi stojí v houstnoucím šeru na ulici před krčmou a čekají. Vtom vylétne postava oknem. Chvíli řev zevnitř, rány a kvílení... a vyletí druhá. Kamarádi počítají: „Třetí... čtvrtý... pátý... šestý... sedmý!”
Ze země se najednou zvedne Patrick a na kamarády vztekle zavrčí: „Nepočítejte, troubové! To jsem pořád já!”

Když jsem se dnes ráno při jízdě po dálnici podíval do levého jízdního pruhu, uviděl jsem ženu v posledním modelu BMW, která si to frčela 150kou a při tom si ve zpětném zrcátku malovala oční linky! Na chvíli jsem se díval jinam a když jsem se po ní znova ohlídl, byla napůl v mém jízdním pruhu a pořád si cosi malovala na ksicht! Já teda něco vydržím, ale tohle mě tak vyděsilo, že jsem upustil svůj holicí strojek, který mi při pádu vyrazil z druhé ruky koblihu. Jak jsem se zmateně snažil vycentrovat vůz koleny opřenými o volant, vyrazilo mi to mobil od ucha a ten spadl do kelímku s kávou, který jsem měl mezi nohama, kafe se vylilo a popálilo mě na citlivém místě, poškodilo mi mobil a přerušil se mi tak velmi důležitý hovor. Pitomý ženský řidičky!

Jeden klášter v Japonsku stojí na vysokém útesu a jediný způsob dopravy nahoru je primitivní lanovka - velký proutěný koš s kladkou, který tahá na laně jeden z mnichů. Jednou se právě tohohle mnicha zrovna v půlce cesty ptá jeden turista, který si všiml, jak je nosné lano staré a roztřepené: „Prosím vás, jak často měníte to lano?”
Mnich se zarazil a po chvilce povídá: „Pokaždé, když praskne!”