Vtipy o cestování a dopravě

Strýc Jura se vrátí z cest a kamarádi v hospodě se ho hned ptají: „Tak co, ty světaznalče, jak daleko’s až byl?”
„No,” zavzpomíná vesnický dobrodruh, „pět stovek do Berlína, třicet marek do Brém...”

Jediné štěstí kapitána: Jedna loď se na skalách neroztříští dvakrát.

To takhle stopuje chlápek o půlnoci na krajnici. Je bouřka, déšť a k tomu půlnoc, takže se auta nějak moc nehrnou. Najednou vidí v dálce světla auta, jak se pomaloučku strašidelně blíží k němu. Je mu to divný, ale přece jen, auto je auto, že jo, takže když u něj zastaví, tak si naskočí. Chce řidiči poděkovat, ale najednou vidí, že za volantem nikdo nesedí! Strašně se lekne a než stačí nějak zareagovat, auto se dá zase pomaloučku strašidelně do pohybu.
Chlápek je už hysterickej, takže otevře dveře a za jízdy vyskočí a peláší jak Horymír k Neumětelům. Pořád se ohlíží, bojí se, že auto zrychlí a přejede ho nebo něco podobnýho, tudíž se zastaví až v nejbližší vesnici. Tam najde hospodu, kupodivu ještě otevřenou, zapadne dovnitř, objedná si dvojitou tequilu a všem tu historku ještě v šoku vypráví. Všichni jsou z toho odvařený a litujou ho a obdivujou.
Asi za půl hodiny se otevřou dveře, vejdou dva zmoklí chlápkové, poručej si grog a rozhlídnou se kolem. Když uviděj našeho maníka, podívaj se na sebe a jeden povídá druhýmu: „Hele, Rudo, to je ten blbec, co naskočil do našeho fára, když jsme ho v dešti tlačili!”

„Ještě 120 km?” vytřeštil oči žíznivý dobrodruh na poušti. „To budu mrtvej!”

Němý píše v nemocnici spolupacientovi na papír: „Mělo mě to hned napadnout, že z toho nekouká nic dobrého, když po vás divoška chce pusu!”

„Plavčíku, kde to jsme?” ptá se námořníka na palubě zaoceánského parníku bohatá dáma.
„Právě plujeme mořem Laptěvů,” sděluje jí člen posádky.
Zazobaná paní se podívá přes palubu a znepokojeně říká: „Opravdu? Že žádné laptěvy nevidím...”

Pilot: „Copak tady není žádný Follow-me-auto?”
Tower: „Negativ. Koukejte se dostat na Gate sám.”

„Důvěrně vám prozradím, že jedu načerno,” sdělil nenápadně v tramvaji muž jinému - vedle sedícímu.
„Důvěra za důvěru,” povídá oslovený, „já jsem revizor!”

Jdou dva trampové po louce a uvidí zmiji. Jeden ji se zájmem pozoruje a druhý se ho po chvilce ptá: „Ty, Kendy, nad čím přemýšlíš?”
„Napadlo mě, jak asi mohla ta zmije přijít k takovýmhle klikyhákům...”
„V tom nemusíš nic hledat, asi ji někdo normálně počmáral.”

Chlubí se pan Vosátko na firemním večírku: „O prázdninách jsme s dětmi jeli autem na Slovensko a letadlem do Řecka.”
„Copak, že jste do toho Řecka jeli letadlem?” zrudne smíchy pan Kalina. „Nevysunul se vám podvozek?”