Petrohradští gardoví poručíci slopou v kantýně vodku a mažou duraka. O půlnoci Petrov prohraje poslední rubl, parádní uniformu i kord. A jako zástavu vloží do banku čest své ženy Natálie, proslulé krasavice a opět prohraje. Musí dát Ivanovovi klíče od svého domu. Ivanov odchází a Petrov pije a čeká.
Ivanov se vrátí záhy a na čele má chmuru, v oku blesk. Petrov se ptá: „Co je, nebyla doma?”
„Byla doma, ale nebyla sama! V posteli zrzavý chlapík, rozumíš! Na židli kozácký kabátec a na zemi křivá šavle!”
Petrov zařve: „Nepovídej mi takové nesmysly! S žádným mrzákem od kavalérie jsem nejméně rok karty nehrál!”