Hošanům nenaléváme

Přijde hošan v růžové košilce do baru na divokém západě a rovnou si to hasí k barpultu a: „Jednu limonádičku.”
Barman na něj koutkem oka mrkne: „Hošanům nenaléváme.” A dál cídí sklenici.
Hošana to namíchne, a tak si řekne, to by bylo, aby mně nenalil. Tak si obleče kovbojské oblečení, kolem pasu si dá místo opasku bič a jde zase tam a rovnou k barpultu a: „Pivo.”
Barman na něj zase jen mrkne koutkem oka: „Hošanům nenaléváme.” A dál cídí sklenici.
To už je hošan opravdu dopálený. Půjčí si opasek s náboji a kolty. Zavěsí je proklatě nízko a jde zase do baru a rovnou k barpultu. „Nalej, barmane, něco ostrýho.”
Barman na něj zase jen mrkne: „Hošanům nenaléváme.” A dál cídí sklenici.
To už je hošan opravdu navztekaný, tak si půjčí oblek v černé kůži, kolty zavěsí opravdu hodně nízko a zase jde do baru přímo k barpultu. Nahodí široký ramena, že je skoro zázrak, že prošel dveřma. Třískne koltama o barpult a: „Barmane, jednoho dvojitýho vizoura, ale honem!”
Barman se ani neotočí: „Hošanům nenaléváme.” A dál si cídí sklenici.
Hošan už neví, jak dál, a tak se ho zkroušeně ptá: „Jak to, že mě pokaždé poznáte?”
Barman odloží sklenici, otočí se k němu a povídá: „To je jednoduché, když nosíš pořád tu stejnou kabelečku.”