Vtipy o národech a menšinách

Jak dělají cikáni mošt?
Vysypou vozík jablek na kanál, rozjedou je autem a nakonec vyndají záchytnou nádržku.

Kohn je členem pohřebního bratrstva. Jednou jde taková typická řeč.
„Já bych chtěl být pohřben vedle Alberta Einsteina,” praví Chajim Jankel.
„To já,” osmělí se Hyman Rose, „já bych chtěl ležet vedle Igora Stravinského.”
Kohn cítí na sobě pohledy ostatních: „Já bych chtěl ležet vedle Meryl Streepové.”
Ostatní se jen chechtají: „Voni jsou ale chóchem, Kohn! Maryl Streepová ještě žije!”
Kohn na to: „Právě proto!”

Jak se řekne japonsky atomová bomba?
Samajama domyfuč.

Přijde cikánka na sociálku a ptá se úřednice: „Héj, paní, kolik musím mít děcek, abych dostala podporu patnáct tisíc?”
Úřednice se podívá do tabulek a řekne, že na patnáct tisíc potřebuje dvanáct dětí.
„A sakra,” zakleje cikánka, „to budu muset dvě děcka zabít!”

Potkají se dvě zahalené ženy: „Prosím vás, vy jste také muslimka?”
„Ne, já jsem tak škaredá!”

Čech sehnal práci u firmy Indesit a stal se obchodním zástupcem. Měl za úkol prodávat lednice Eskymákům. Nikdo před ním tam neměl úspěch, až náš malý český človíček prosperoval. Vedení firmy se ho ptalo, jak dokázal přemluvit Eskymáky, aby si koupili lednici.
„To je jednoduché,” povídá český hrdina. „Přesvědčil jsem je, že je lepší souložit v lednici při +5°C než venku při -30°C.”

„Poslechnou, Kohn, já mám slabej zrak, copak je napsáno na té synagoze?”
„Abeles, tam je napsáno Voni jsou moula.”
„Nepovídaj, Kohn! A to je tam napsáno hebrejsky?”
„Nemlich hebrejsky, Abeles.”
„Ale v tom případě se to, Kohn, čte pozpátku, takže je tam napsáno Moula jsou voni!”

Jak získali cikáni mandarín?
Oloupali bednu mandarinek.

Kohn chodil celý život třikrát denně do synagogy, kdežto jeho soused Roubíček tam ani nevkročil. Když bylo Kohnovi sedmdesát, oslovil Hospodina takto: „Bože, budiž blahosloveno tvé jméno! Což minul den, abych nevelebil tvou slávu, což byl skutek, o němž bych se s tebou neradil? Což byl kdy služebník tobě oddanější než já? A přece - jsem starý, chudý, nemohu spát... Zato Roubíček, neznaboh, budižkničemu, synagoze nedal ani korunu, tahá se s poběhlicemi... A jak se mu přitom daří! Hospodine, já tě nežádám, abys ho ztrestal, ale prosím tě, řekni mi, proč jsi tak nenaložil i se mnou?”
Synagoga se otřásla v základech a ozval se strašlivý hlas: „Protože mě každý den otravuješ!”

Kohn navštíví Roubíčka a zastihne ho, jak seškrabává omítku ze zdi do papírového pytlíku.
„Copak to vyváděj,” diví se Kohn, „snad nemalujou?”
„Kdepak! Stěhuju se.”